Ilustrační foto: pixabay.com

Ořechový taneček

9. 11. 2018

Můj příběh

Autor: Marie Faldynová

Hodnocení:

(5.1 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jitka Caklová 13.11.2018 22:16

Umět tak krásně psát o svém životě a o svých prožitcích, to je dar. Děkuji.

Lidmila Nejedlá 10.11.2018 10:22

Maruško, hezký článek plný citlivého myšlení a rozhledu v životě.

Jana Šenbergerová 9.11.2018 23:46

Přečíst si něco tak hezkého v našem poblázněném světě je jako přiložit balzám na duši. :-)

Naděžda Špásová 9.11.2018 18:06

Maruško, my jsme letos ořechy dostali, jinak je máme na zahradě. Na procházku s kamarádkou není nikdy pozdě a nemusí to být zrovna na ořechy. :-)

Věra Ježková 9.11.2018 15:23

Hezké vyprávění, pěkně napsané.

Hana Rypáčková 9.11.2018 14:42

Maruško, přesně jsi to popsala. A já v ořechové aleji při takovém tanečku nastydla...A pak toho louskání...

Zuzana Pivcová 9.11.2018 11:39

Moc se mi to, Maruško, líbí. Samotný nápad a jeho ztvárnění včetně báječné češtiny.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha