Foto autorka

Na chvíli se zastavit

23. 12. 2018

Můj příběh

Autor: Naděžda Špásová

Hodnocení:

(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Oldřich Čepelka 6.1.2019 20:05

Jen jsem ocenil, cos tu naaranžovala. Z legrace jsem napsal, že chybí ještě notebook a čouhající nohy. To´t vše.

Oldřich Čepelka 5.1.2019 16:36

Z tý fotky se mi trochu dělalo mdlo, až pak jsem si přečetl, že je to montáž. Ještě tam chybí do sněhu zapíchnutý počítač a čouhající nohy padlých otců a matek.

Alena Tollarová 2.1.2019 20:12

Tak jsem s lehkým zpožděním a po tom, co jste kapra snědli, kalendář už visí a pračka pere, zavítala do předvánočního Ústí. Hezký nový rok 2019!

Zdenka Jírová 27.12.2018 00:38

Výstižný článek a hezké fotky.

Marie Ženatová 24.12.2018 14:33

Díky za hezké fotečky...

Blanka Macháčková 24.12.2018 10:18

Hezké vánoční pokoukání. Přeji Krásné svátky.

Marie Seitlová 24.12.2018 10:15

Děkuji a přeji pěkné svátky.

Marie Novotná 24.12.2018 07:30

Každý jsme takový, jaký jsme. Ať chceme nebo ne. Diky za krásné fotky(čím víc, tím lip) a přeji krásné vánoční svátky.

Elena Valeriánová 24.12.2018 00:51

Krásné vánoce.

Jitka Mošovská 23.12.2018 21:40

Naďo, tak to má být. A co jsi napekla cukroví, zahlédla jsem na FD. Hezké vánoce.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová