Ilustrační foto: pixabay.com

Vyprávění nádražní I

30. 1. 2019

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zuzana Pivcová 30.1.2019 11:13

Věrko, "Frau von Igel" mě dostala!! S Němci mám v paměti mnoho zážitků. Něco jsem už vyprávěla např. v příspěvku Chtěl mě za každou cenu. Teď si vzpomínám, že nám kdysi psal do archivu pán z Mnichova, který něco hledal. Zrovna jsem měla v plánu výlet do Mnichova, tak jsem slíbila, že mu třeba kopie dovezu. To ho potěšilo a že mě bude čekat na nádraží. Několikrát přešel kolem a vůbec se ke mně nehlásil. Pak jsem ho oslovila sama a řekla: "Sie haben wohl eine ältere Dame erwartet?"(pro germanistku). A bylo to tak. Na archivářku jsem, zvláště ještě tehdy, vypadalo moc nestandardně. Díky za hezké vyprávění. Přidej další.

Alena Vávrová 30.1.2019 11:06

Úsměvná vzpomínka, Věrko.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha