Ilustrační foto: pixabay.com

Vyprávění nádražní I

30. 1. 2019

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jan Zelenka 31.8.2019 19:03

Pěkná vzpomínka. Na rozdíl od tebe jsem nikdy své jazykové znalosti nedotáhl do zdárného konce. Leč, domluvil jsem se všude. Čech se neztratí.

Eva Mužíková 1.2.2019 23:57

Jen tak dál Věrko, už se těším.

Hana Rypáčková 31.1.2019 08:33

Hezký příběh ze života...

Věra Ježková 30.1.2019 19:18

Děkuji. Mám radost, že se vám můj příběh líbí. Tenkrát mi ale do smíchu moc nebylo. Ještě bude jedno vyprávění nádražní a jedno letištní. :-)

Danka Rotyková 30.1.2019 18:19

Pobavila jsem se, díky.

Jana Šenbergerová 30.1.2019 16:43

Věrko, už se těším, co pro nás chystáš dál.

Jitka Hašková 30.1.2019 15:35

Bezvadný zážitek. Také jsem občas na někoho čekala na nádraží nebo na letišti. Vždycky to byli nervy, abych návštěvu nepropásla. Naštěstí vždy věděli, že má na ně někdo čekat a rozhlíželi se a neutekli. Těším se na další.

Naděžda Špásová 30.1.2019 14:54

Tak, Frau od ježka, to je moc hezky napsané. Jsem zvědavá na další. Kdysi, ještě na Barrandově, jsem byla pracovně v NDR a pak jsem s Němci přišla do styku ještě párkrát. Chodila jsem léta na němčinu, ale mluvila jsem vždycky jen v mírně podroušeném stavu, kdy jsem se přestala stydět. :-)

Dana Puchalská 30.1.2019 13:21

Pěkně zpracované, těším se na další. Ano" Frau von Igel" nemá chybu. Ještě že ti nestačila zkomolit třeba ten kabát. To by byl fakt nářez - Frau von Ro"t Mantel.

Jana Kollinová 30.1.2019 12:03

Článek mi připomněl jedno z prvních setkání s německými obchodními partnery. Moje němčina byla v té době pouze ve fázi obchodní korespondence a konverzace, společenská komunikace se občas zadrhla. Pánové pauzy vyplňovali různými vtípky a nejvíce se smáli, když příjmení svých manželek začali česky přechylovat. S německými partnery jsem zažila později mnohá dobrodružství včetně letu helikoptérou do Berlína. Nepopsatelný zážitek, ještě mám fotografii jak s šéfem pózujeme před "hubšraubrem." :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha