Odletíme, neodletíme?

To je moc nepříjemné, nikdy jsem ráda nelétala a čím jsem starší, tím se v tom utvrzuji.

Ano, to jste mi, Helenko, připomněla, že se mi to stalo také. Letěla jsem v sobotu služebně z Bruselu přes Mnichov. Tam jsem byla po 19 hod., ale bohužel byl následující let do Prahy z důvodu špatného počasí zrušen. Ještě, že to bylo letiště, kde jsem se domluvila. Lufthansa mě ubytovala přímo na letišti v hotelu Kempinski, hned mě poslali na večeři a ráno ještě na snídani. Jenže domů jsem se dostala až nedělním odpoledním letadlem, ranní bylo obsazeno, a z letiště jsem se tam nehnula.

Když jsme cestovali v zimním období, na evropských letištích jsme několikrát zažili situaci, kdy byl náš let odložen na následující den. Důvodem bývala sněhová kalamita. Bylo o nás sice postaráno, odvezli nás do hotelu, kde jsme měli zdarma ubytování i stravování, ale pobyt v cílové destinaci se nám o ten den zkrátil.

Po takovém zážitku rozhodně netoužím. My jsme měli na svých četných cestách vždy pohodu. Doufám, že vám zážitky z příjemně strávené dovolené bohatě kompenzovaly ten nepěkný úvod.

To bohužel znám. Vzhledem k tomu, že jsem již několikrát obletěl služebně i soukromě zeměkouli, mohl bych vyprávět. Když si to tak vybavuji, vydalo by to pomalu na článek. Jednou jsem se dokonce nachomýtl k malé letecké nehodě.

Zpoždění letadla jsem několikrát zažila, čekali jsme buď ještě na letišti po odbavení (dokonce nám tehdy dali každému 350 Kč na občerstvení) nebo už v letadle, to bylo nepříjemné. Měla jsem také jiný nemilý zážitek. Ještě před listopadem jsem letěla do Berlína (NDR) a stále jsme kroužili nad městem a nepřistávali. Vysvětlení žádné. Po přistání jsme se dověděli, že tam přiletěli nějací "papaláši" z ciziny a kvůli nim nesmělo žádné jiné letadlo přistát. V Sofii jsem zase zažila, že kvůli bezpečnosti cestujících z Izraele vystěhovali ven z haly všechny ostatní cestující. Naštěstí ne nadlouho. V Sydney jsme několik hodin seděli na letišti kvůli stávce leteckého personálu. A první zpoždění jsem měla hned při své první cestě na dovolenou do Gagry. To bylo s mezipřistáním v Kyjevě. Dorazila jsem z jižních Čech na Ruzyň celá vykulená a tam zpoždění asi 6 hodin. Vím, že nám dali oběd a pak jsme mohli jít do kina, promítali Kdo chce zabít Jessii. Bylo to nekonečné čekání. Pro pobavení mi utkvěl v paměti plakát, který tam všude měli na stěnách. "Šetřte čas a létejte s ČSA".

Vidím, že jsem v tomto životě o něco přišla, ale něčeho byla ušetřena. Asi už to tak zůstane a letadla nad svou hlavou budu sledovat v blízkosti a bezpečí pevné země pod nohama, i když se mi párkrát letělo dobře. Další pěkný článek i fotografie.