Jitka Caklová
4.10.2019 16:49
Neptala jsem se přímo Vás, diskuzi vnímám jako otevřené fórum. Kdyby tomu tak bylo, oslovila bych Vás. Na článek jsem reagovala 3.10.2019 07:33. Co se týká vztahů v rodině, můj muž složitá povaha není, má padesátiletou dceru, která se k otci 30 let nezná (od rozvodu rodičů). Nemá smysl kohokoliv měnit k obrazu svému, přestože život mnohdy bolí.
Hana Švejnohová
4.10.2019 15:22
Odpověď pro JItku: možná mám štěstí, že můj muž se sice o svoji devadesátiletou matku stará (občas za ní zajde, telefonuje), ale zas tak "oddaný" syn to není... Dokonce mi jednou řekl, že má rád svoji maminku úplně stejně jako moji, což tedy já rozhodně nemůžu. Chovám se k tchýni s úctou k jejímu stáří, dokážu jí naslouchat a povídat si s ní, ale na starání má ještě další dvě děti a spoustu vnuček... Je to složitá povaha a pro mého muže je určitě mnohem snazší nedělat rozdíl ve vztahu k jeho matce a k mojí mamince.
Elena Valeriánová
4.10.2019 08:50
Moje tchýně byla velice hodná ženská. Jen jednu větu z doby před naší svatbou nemůžu zapomenout. Když ji syn oznámil, že se chceme vzít, posteskla si: a já jsem myslela, že se nikdy neoženíš a budeš se o mě starat. Starat se o ní nikdo nemusel, odešla velmi brzy.
Jana Šenbergerová
3.10.2019 21:21
Nenarodil se člověk ten, aby se líbil lidem všem. U tchýní a snach to zřejmě platí dvojnásob. Každá máme o vzájemném fungování své představy a byl by zázrak, kdyby se zcela shodovaly. Jsem mírumilovný člověk a byla jsem přesvědčená, že se svou tchýní budu určitě vycházet, ať bude jakákoliv. Také jsem se spletla. Dnes jsem jí za to vděčná. Díky ní jsem mnohé pochopila. Vidím, že vy zřejmě také.
Olga Škopánová
3.10.2019 20:44
Pak je nejlepší nechat milovaného syna at si trhne nohou.
Elena Valeriánová
3.10.2019 19:07
Prostě život je složitý a přitom tolik věcí se neustále opakuje. Hanko, v mnohém máme situaci podobnou. Čtvrtý odstavec vašeho článku, potvrzuje i mé "zjištění".
Jitka Caklová
3.10.2019 12:15
Ráda bych se zeptala, víte jaké to je, zvládat roli dcery, která miluje svoji matku a zároveň roli "netolerantní" snachy a lítat jak pingpongový míček mezi manželem, oddaným své matce, a vlastní mámou a nevíte, kam vlastně patříte?
Hana Rypáčková
3.10.2019 10:12
Vycházím dobře, neboť si vylétli z hnízda a postavili si svá. Mohu být u nich jako doma ( oni tady také), ale nikdy jim do jejich záležitostí nezasahuji.Jen je pochválím, jak si vedou a snažím se vyhovět, když něco potřebují. Je toho ( hlídání) čím dál méně. Hádat se o to , zda manželka je více než matka, nechávám Homolkovým.
Hana Nováková
3.10.2019 09:07
Děkuji za krásný článek, nějak podobně je to i u mě.
Božena Vostalová
3.10.2019 08:32
Moc pěkný článek. Dobře jste vychovala syna, manželka by měla být na prvním místě. V mém manželství plně rozhodovala tchýně a manžel jí poslouchal.
Načíst starší příspěvky