Foto autorka

Fotoreportáž: Podzim už kraluje 2

13. 10. 2019

Můj příběh

Autor: Naděžda Špásová

Hodnocení:

(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Lidmila Nejedlá 15.10.2019 11:08

Hezká procházka, Naďo. Mám to tak jako ty, u nás je krásně!

Alena Vávrová 14.10.2019 17:50

Moc hezky sis to užila a podělila se. Měla jsem podobný zážitek včera díky synovi.

Zdenka Soukupová 14.10.2019 13:42

Krásné fotky. Z české krajiny se mi líbí vždycky, ty podzimní barevné nejvíc.

Marie Měchurová 14.10.2019 09:37

Článek i fotky mě taky pohladily po duši...hezké...

Dana Puchalská 13.10.2019 20:59

Moc hezké a fotky taky

Lenka Hudečková 13.10.2019 18:17

Nadi, dneska jsme si taky vyšli do lesa a fotili krásnou přírodu...díky moc za Tvé příspěvky, které mě vždy potěší :-)

Marcela Broumová 13.10.2019 17:09

Přeju a malinko závidím ty houby. Naďo, umíš se hezky dívat na nebe.

Věra Ježková 13.10.2019 13:52

Kdyby tak chtěl kralovat do jara. Naďo, díky za pohlazení duše. :-)

Zuzana Pivcová 13.10.2019 10:19

Naďo, moc hezké, hned bych se takhle šla projít.

Eva Mužíková 13.10.2019 09:51

Nadi, Ty jsi houbový nadšenec, já bych taky byla, ale tady na jedné straně u rybníků nerostou, na druhé straně se stále toulá ta puma.... To vy jste potkali " útěkáře ", ti život neohrožují.. Silnice a mraky, k tomu tele taky. Ještě nebe do duhova, Nadičko jsi pohotová:)))

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová