Naše životní radosti

Už první pohled na obrázek Verneovy knihy mi připomněl mého kdysi velmi oblíbeného spisovatele. Na seznamu k maturitě jsem měla "jen" přes devadesát přečtených knížek, takže ten Váš si ani nedovedu představit. Mnohé knížky mi od té doby zůstaly. A také jedna velká mnoholetá radost - a tou je hudba - ať už poslech nebo vlastní, stále i po létech nedokonalé muzicírování. A vlastně - ještě příroda.

Také patřím mezi milovníky sluníčka, knížek a přírody. Je mnoho drobných zážitků, které můžeme brát jako samozřejmost - a nebo za ně být vděční.

Je to nádherné, číst, jakou debatu tu rozpoutal pan Jan svým příspěvkem. Jsme sice mnohobarevní, ale přece jen jedna generace, která neměla tolik informačních zdrojů, a o to víc četla. Myslím, že přidávat ke všemu ještě své zkušenosti je už skoro zbytečné. Díky!!

Ač holka, verneovky jsem měla v knihovničce a ráda jsem se při četbě oddávala snění a představám. Po mně je četli i moji synové, ale doba se změnila. Další generace, aspoň v mé rodině, už dává přednost příběhům z jiného soudku.

Moc hezké počtení..Mám to také tak seřazeno. I kniha je dobrý přítel. Zapisuji si přečtené od 16 ti let . Ty výpisky z oblíbených nebo z těch , co mne zaujaly mi ukazují na události uplynulých let se svými blízkými. Slunce, hory, moře, nebe nad hlavou jsou také stálice. No a pak ty přechodné radosti . Dnes třeba kachna se zelím a knedlíly se jen rozsýpala , pivo mělo říz a tak první návštěva nové Plzeňky vydařila.

A tak to je. :-)

Každému z nás něco z dětství a průběhu dalšího života zůstává hluboko v srdci. Hlavně vědomí lidské pospolitosti, vědomí těch nejbližších, rodiny a přátel. I Aničky pejsci k tomu patří. Bez těchto všech nepomůže ani to nejzářivější slunce.

Jendo, díky za pohlazení po duši a chvíli rozjímání. Sdílím tvé okouzlení mořem, ač jsem u něj nepobývala zdaleka tolik jako ty. Slunce ke štěstí příliš nepotřebuji. Těším se ze tvého přátelství. Přeji ti v životě ještě hodně radosti.

Četba je moje nutnost,něco jako dýchání...Knihy přečtené jsem si taky kdysi zapisovala,jenže pak už nebyl na to čas.Myslím,že jich mám přečteno tak 15 tisíc,denně minimálně 1 knihu od 6 let.Nekupuji si knihy,většinou mne nebaví číst je vícekrát,ale jsou výjimky,např. Malý lord,to jsem četla od dětství mnohokrát,i nyní ve stáří.Verneovky,jaké měli v knihovně,jsem četla i dětem před spaním,dodnes se kochám představou o Dvou letech prázdnin.Dokud mi budou oči sloužit,dotud musím číst a vzdalovat se tím kolikrát nepříjemným obdobím (jako dnes -lije a lije)....

Moc hezké počteníčko a co mně z dětství zůstalo do tohoto seniorského věku: Hlavně neskonalá láska k zvířatům a zejména psům - ti mně provází životem od mého narození!