Ilustrační foto :pixabay. com

Závěť

20. 1. 2020

Můj příběh

Autor: Karel Hyndrák

Hodnocení:

(4.9 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Šenbergerová 20.1.2020 15:50

Pěkně jste to pro nás sepsal. Teď ještě abych si to nechala sepsat i já.

Zuzana Pivcová 20.1.2020 15:03

U nás je to sice s dědictvím jednoduché (sestra a já). ale pořádek by být stejně měl. Díky.

Mirek Hahn 20.1.2020 14:12

Díky Karle ! Už rok to převracím v hlavě, tak letos notáře navštívíme.

Irena Mertová 20.1.2020 13:48

Zajímavé, vytisknu si.

Libuše Křapová 20.1.2020 13:14

Ano, Karle, jsem také pro sepsání závěti. Mám ji rovněž, a oznámila jsem její sepsání a o jejím obsahu i své děti. Vím, že jsou rozumní, vím, že se chovají slušně a zodpovědně k životu i k sobě navzájem. Nemyslím, si, že by se chovali jinak, až tu jednou já nebudu. Ale co když se stane něco, co nyní nedokážu předpovědět? Závěť je má pojistka (doufám), že se budou mít rádi i v budoucnu, ať se stane, co se stane.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha