FOTO: autorka

Jak odolat marketingovým fíglům

21. 1. 2020

Můj příběh

Autor: Jana Hošková

Hodnocení:

(5.2 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Puchalská 21.1.2020 19:03

Jano, opravdu pěkný a vtipně sepsaný článek. Ano marketingové léčky a tahy na zákazníky, to je někdy zážitek. Vždyť je to i posíleno výukou pana psychologa. Opravdu, je to tak, měla jsem tu čest zažít na vlastní kůži. A že sháním toaletní papír, co je až na konci,..... :-( Ovšem pokaždé mně dostane do lehkých mrákot když prodavač/ka řeknou : "Zboží je vylistováno...." Tak začnu v duchu uvažovat a pro sebe si říkám "Šmankote, mám já to zapotřebí?" a jdu radši o dům dál.

Zuzana Pivcová 21.1.2020 18:39

Na mně se hypermarkety zrovna moc neobohatí. Většinou vím zcela konkrétně, pro co jdu, a toho se vesměs držím. Kávu si dávám v automatu v síti prodejen drogerie Teta, tam je totiž pro členy klubu k nákupu zadarmo, takže, když už tam jsem, proč bych si ji nedala. platí se mincemi a cenu pak pokladní při platbě odečte.

Naděžda Špásová 21.1.2020 13:56

Jano, tak to je skvěle napsané. Jako kdybych se v tom obchodě viděla. V tomhle opravdu nejsi sama. Když řeknu doma, že v obchodě chci jen pečivo a domů jedeme s plnou taškou, zazní sarkasticky, jestli jsem náhodou nešla jen pro pečivo. A to mi nikdo nemusí ani nabízet kávu. Opravdu jsem se pobavila. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová