Foto: autorka

Fotoreportáž: Prohlídka Pražského hradu

23. 1. 2020

Můj příběh

Autor: Anna Potůčková

Hodnocení:

(5 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Martina Růžičková 10.3.2020 20:27

Zjevně to byla zdařilá akce :-). Fotky se mi moc líbí.

Dagmar Bartušková 26.1.2020 18:42

Ančí, povedlo se. Krásná reportáž i fotky.

Hana Polednová 25.1.2020 22:10

Aničko, krásně jsi vystihla své pocity a hezké fotky k tomu. Ráda jsem se vrátila k příjemnému setkání. A všem děkuji za pochvalu, mám velikou radost, že se vám líbilo.

Jan Zelenka 24.1.2020 21:31

Pěkné fotky, Aničko. Žil jsem v Praze 45 let, takže celý Hrad důvěrně znám.

Marie Měchurová 24.1.2020 17:14

Aničko, parádní reportáž. Já jsem tu svoji zatím nevytvořila ale Ty jsi to zvládla za všechny. Moc se mi fotky líbí !! Máš talent...

Helena Dohnalová 24.1.2020 13:37

Alenko moc děkujeme bylo to fajn. Velký dík Tobě i průvodkyni. Příště půjdeme zase. Ahoj

Hana Rypáčková 24.1.2020 09:15

Průvodkyně Alenka byla velmi příjemná osoba , celé setkání bylo moc hezké.(Aničko ta fotka se moc nepovedla...Oběma děvčatům velký dík)

Soňa Prachfeldová 24.1.2020 08:00

Potěšila jsem se s vámi, krásné povídání i fotky.

Marie Novotná 23.1.2020 21:00

Opravdu to bylo hezké. Tvoje fotky to dokazují. Je na co vzpomínat. Díky a článek.

Věra Ježková 23.1.2020 20:56

Moc hezké, děkuji. Ráda jsem s vámi pobyla alespoň takto.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová