Fotoateliér V. Vopat, Mn. Hradiště

Život, jak má být a ne jinak

4. 2. 2020

Můj příběh

Autor: Jitka Caklová

Hodnocení:

(4.9 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jindra Hubačová 4.2.2020 14:51

Omlouvám se za chybné hodnocení, mělo být hvězd 5.Članek je moc dobře napsaný. Děkuji, ráda jsem si přečetla.

Marie Ženatová 4.2.2020 14:10

Díky moc za hezkou vzpomínku, u té mlátičky jsem to měla přesně takové až na to, že co jsme nevymlátili v létě, tak jsme mlátili ve stodole i v zimě - zvládlo se všechno. A i já děkuji už jen rodičům ve vzpomínkách, že mne na můj mnohdy velmi těžký život velmi dobře připravili...

Soňa Prachfeldová 4.2.2020 10:50

Čím je člověk starší, tím více se vrací až k nejkrásnějším vzpomínkám na svůj život, v kruhu svých nejbližších. Každý, kdo prošel různými úskalími svého života a došel až sem,v čestnosti a poměrném zdraví, může být na sebe hrdý. Krásné Jitko.

Hana Nováková 4.2.2020 10:39

Souhlasím s Ivanou K.- krásně napsané

Marie Doušová 4.2.2020 10:22

Krásně a citlivě napsané. Ano, vždy ve vzpomínkách se vracíme do mládí a teprve dnes dokážeme pochopit a ocenit , co pro nás rodiče znamenali.

Jitka Hašková 4.2.2020 10:07

ˇÚžasně napsáno. Jitko, skládám poklonu.

Zuzana Pivcová 4.2.2020 09:20

V životě jsem potkala několik lidí, kteří si, jak bych to nazvala, napřed těžce odsloužili svůj pozdější spokojený život. K nim patříš i Ty. Je to tak, jak píše i Mirek - tam nahoře se "osvědčit". Je za tím ale dlouhá cesta a nesnadné, ale trvalé poznávání. Díky.

Mirek Hahn 4.2.2020 09:16

Asi to bylo správně vepsáno v knize osudu... :-) Moc pěkný článek.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha