Musíme si pomáhat aneb Jak jsem bojoval s rakovinou

výborný článek Libore, děkuji za něj. I kdyžjsem rakovinu neměl, měl jsem podobné zkušenosti, pokud jde o vnitřní uzdravovací sílu. Popsal jsem to ve své knize Maléry a já, možná ji máte v městskíé knihovně. Mohl bych ji taky za symbolickou cenu 100 Kč + pošt. poslat, kdybys chtěl. Adresa: malery@tima-liberec.cz

Vážený pane, děkuji za tento článek. Je napsaný skvěle, ale hlavně na nás všechny působí jako velká číše optimismu. Přeji Vám vše nejlepší a hlavně hodně zdraví a budu si ho číst až budu klesat na mysli. Díky.

Liborku, přeji Ti, aby Tvé zdraví a Tvůj optimismus vydržely ještě opravdu mnoho let. Vzpomínám, že mi kdysi jako dítěti napsala babička do památníku to známé rčení: Veselá mysl - půl zdraví... Tehdy jsem nějak nechápala, proč? Od té doby už dlouho vím, že i ta mysl ke zdraví hodně pomáhá. A o prázdninách na "jihu" určitě na shledanou!

Libore, dík za článek. Máš pravdu, že přístup veškerého personálu je úžasný. Sama jsem vyzkoušela, konzultovala jsem tam svůj problém s lékařkou ORL.

Myslim , že se nejedná o neznámý druh léčby , nelze ji však využívat na všechny typy těchto onemocnění, pouze u některých má význam ji použít.

Maruško ♥

Libore, máme hodně společného, nejvíc nás ale asi spojuje optimismus a víra v lepší časy. Vždy jsem byla tzv. "slzavé údolí" a pláčem jsem řešila hodně svých problému a někdy jsem ho i zneužívala. Za celou dobu, kdy jsem se dověděla, že mám rakovinu vaječníků a metastáze v lymfatickém systému mi neukápla ani slza. Celé moje okolí se ztrácelo před očima - manžel, děti, kamarádi a já jsem hýřila optimismem. Věřila jsem, že to dopadne dobře a věřím tomu stále. Přeji všem nemocným a vyléčeným jen tu nejlepší prognózu. Vždyť na světě je tak krásně !!

Libore i za mne velký dík. Bertice

Libore, přeji ti již jen dny prožité ve zdraví. Tvůj článek je moc pěkný a povzbudivý pro lidi se stejnými problémy. Můj bratranec se také vyléčil protonovou léčbou v Praze. Článek mi připomíná jeho popisování léčby. A léčbu mu nabídli ve fakultnínNemocnici v Olomouci. Žádné známosti neměl, zatelefonoval tam, objednal se a během krátké doby se k nim dostal.

Libore, napsal jsi to docela hezky a optimisticky. Ty ses ale nechytil stébla, ale přímo pořádného kmene. Měl jsi tu vůli něco se sebou dělat. To je to hlavní. Moje žena měla tu smůlu, že jí vadilo úplně vše. Po chemoterapii zkolabovala a do protonového centra jít nemohla, přestože tam má dcera dobrý kontakt. Charakter její rakoviny to vylučoval. Já mám tu "kliku", že v našem rodě se umírá zásadně na srdce. A hlavně v noci, takže si s tím vrásky nedělám. Libore, buď fit ještě dlouhá léta. To ti ze srdce přeji.