Zamyšlení v koronavirové době

27. 5. 2020

Hodnocení:

(5.2 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Šenbergerová 2.6.2020 19:27

Hanko, přečetla jsem si vaše články v opačném sledu a i pro tento platí to, co jsem napsala k následujícímu. Hanko Š, nesouhlasím, že nikdo neví. Mnozí vědí, ale většina vědět nechce. Příliš jsme se ztotožnili s hmotou a zapomínáme na energii. Obzvláště ti, kterým by to přineslo "újmu", mají enormní zájem o to, abychom nevěděli. A tak budeme radostně chybovat, dokud nám nedojde dech.

Hana Šimková 28.5.2020 13:42

Chyby se dějí a budou dít. Nikdo neví, proč to je, ale je to v lidech. Myslím že není v žádné moci, donutit všechny lidi k rozumu.

Zuzana Pivcová 27.5.2020 19:49

To se samozřejmě netýká jen nás, nýbrž lidstva jako takového. Málokdo unese tíhu bohatství a sílu moci. Vše svádí a často křiví charakter, i když peníze samy o sobě nejsou zlo. Lidstvo vždycky dostane šanci a teď je otázka, jak si s ní poradí. Částečně, lokálně ano, tak to zase chvíli funguje, ale do nekonečna to nejde. Nejsem prorok, ale .... Díky, Hani, za rozumnou úvahu.

Soňa Prachfeldová 27.5.2020 18:54

Každá doba má své klady i zápory. Přesto jsme v těch minulých i nynějších obdobích dokázali vychovat děti, poctivě pracovat , snažit se o důstojné žití. Obyčejný člověk vlastně zvedá hodnoty národa a různe politické strany nás potřebují. Jenže 1xza 4 roky. To je slibů, ujišťování, kydání hnoje na politické soupeře . A pak nic, vše se rozmělní v kecy, člověk je znechucen a vidíme kolik problémů narůstá. Jak dlouho se bude svět takhle ničit, co nastane pro naše vnuky, pravnuky ? Copak lidé nikdy nedostanou rozum ?

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Míčky, míče, balony

Od mala mám ráda míče. Malé, velké, hladké, krásně barevné, kulaté, příjemné do ruky. Míče v barevných síťkách. Doma jsem měla jeden pověšený.

Věra Ježková

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha