Zuzana Pivcová
						7.7.2020 18:06
						Zapomněla jsem Ti, Věrko, ještě tenhle nápaditý článek pochválit. A pojala jsi dobře i titulní fotku s čísly.
						
					 
					
							Zuzana Pivcová
						7.7.2020 18:04
						Čísla mě zajímají hlavně v numerologických rozborech osobnosti, ale také coby čísla, která se opakovala v naší rodině, ale i u známostí, třeba č. 1. 9, 19, 27. 42, 49, byla to nejen čísla v datu narození, ale i úmrtí, číslo domu a další, maminka kdysi některá čísla dávala opakovaně do Sportky, ale víc než čtvrté nevyhrála.  Také je pro mě zajímavé, když se podívám na digitální hodiny či budík a vidím (dost často) čas 21 : 21.
						
					 
					
							Dana Puchalská
						7.7.2020 17:48
						Čísla jsou moje hobby. S taky z části i profesní úchylka. Co já s tím teď nadělám, je to tak a basta. :-) :-) :-) Pro mně  taky račici jsou velice oblíbená i osudová čísla  l i ch á. Ani nevím proč, ale je to tak. Když jsem byla opravdu malé dítě, dostala jsem přívěsek s gravírovanou sedmičkou. Ale už jo nemám. Někde jsem jej ztratila,mic mně to dlouhé roky mrzelo. :-( A jak tak už hodně let přemýšlím, je mi to liché číslo nějak sympatické,možná i souzené... . Narodila jsem se na liché datum, manžel taky a brali jsme se 17 tého. A to už asi něco znamená. Věrko, moc zajímavá úvaha. 
						
					 
					
							Anna Potůčková
						7.7.2020 16:47
						Pro mně jsou čísla pouze čísla, nějak je ve svém životě nerozebírám.
						
					 
					
							František Matoušek
						7.7.2020 16:29
						Zajímavé zamyšlení nad čísly. Přímo takhle vyhraněný nejsem, ale čísla sleduji. 
						
					 
					
							Irena Mertová
						7.7.2020 16:16
						U mne to není sudá / lichá. Některá čísla se mi na první pohled líbí více, než jiná... Např. na tvém obrázku je mi nejvíc sympatické číslo 12 - proč, to netuším :-)
						
					 
					
							Jitka Hašková
						7.7.2020 15:56
						Oprava - žádné arzeničnany ale narozeniny. Šotek mi to tam vložil při překlepu.
						
					 
					
							Jitka Hašková
						7.7.2020 15:52
						Mě je to jedno, sudá nebo lichá. Mám ráda 5, protože jsem zjistila, že mám hodně pětek ve svém životě - arzeničnany, svátek, bydlím na Praze 5, v ulici mám číslo domu 5 a v 5. patře. Považuji 5 za své šťastné číslo. Ve škole jsem si ji na štěstí neužila.
						
					 
					
							Vladislava Dejmková
						7.7.2020 14:16
						Je to zajímavý postřeh. Já to mám stejně, mám radši čísla lichá a nevím proč. Celý život sleduji čísla všude. Zejména ta náhodně se vyskytující. Už když jsem chodila do školy, tak jsem cestou vyhledávala auta s lichými číslicemi na konci. Nebo když si mám vybrat číslici, moje oblíbená je sedmička. Inu,  každý jsme na něco. 
						
					 
					
							Jana Šenbergerová
						7.7.2020 13:36
						K číslům jsem mívala spíše odtažitý vztah, matematika pro mě bývala a svým způsobem i zůstala španělskou vesnicí. Když o tom teď přemýšlím, asi jsou mi sympatičtější čísla sudá, nebo zdvojená lichá. Vzhledem k tomu, že současná kvantová fyzika dochází k názoru, který zastávali i dávnověcí mudrci, že opravdu všechno se vším souvisí a navzájem se ovlivňuje, vztahuji to i na čísla. Většinou je používáme k určení kvantity, ale dá se jimi vyjádřit i kvalita. Ta představuje neviditelnou sílu/vibraci, kterou sice nemůžeme vidět, ale jejíž projevy můžeme přesto sledovat. Na této skutečnosti je postavena numerologie. Pro většinu pavěda ... V tomto případě já k té většině rozhodně nepatří. :-)
						
					 
				
					Načíst starší příspěvky