Foto: autorka

Jsem věčný optimista

29. 9. 2020

Můj příběh

Autor: Soňa Prachfeldová

Hodnocení:

(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zdenka Soukupová 29.9.2020 16:37

Pár obyčejných slov a takové krásné zamyšlení z nich vzniklo. Soňo, moc se Vám to povedlo. A ty fotky taky.

Jarmila Komberec Jakubcová 29.9.2020 16:22

Soničko vždy se mi na Tobě líbil tvůj optimistický přístup k životu. Vzpomínám na poslední setkání s Tebou ve Volarech. Bylo to moc prima. Měj se hezky v lázních.

Eliška Murasová 29.9.2020 15:25

Soni, hezky jsi vyjádřila své pocity a vnímání. Také se řadím k optimistům, i když někdy padne chandra, ale to je normální, už kvůli rovnováze. Milé fotky.

Dana Puchalská 29.9.2020 14:23

Soňo, p a r á d a ... Já jsem a budu věčný optimista, i kdybych mě rozkrájet měli... Děkuju za milý a pozitivní článek.

Alena Várošová 29.9.2020 12:47

Soni,moc krásně jsi to napsala.Souhlasím s tebou a cítím to taky tak.Fotky krásné.

Daniela Řeřichová 29.9.2020 12:28

Moudrá úvaha, upřímné vyznání. Není to vždy lehké zůstat optimistou. Děkuji.

Anna Potůčková 29.9.2020 12:25

Díky za tento Tvůj hezký a pravdivý článek. Jsem moc ráda, že jsem Tě na jednom setkání osobně poznala, ba co více, s Tebou byla také ubytovaná v jednom pokoji. Snažím se být také optimistkou i v této Covidové době.

Naděžda Špásová 29.9.2020 12:00

Ty fotky jsou super. **********

Naděžda Špásová 29.9.2020 11:59

Soni, tiše závidím, napsala jsi to moc hezky, vidím tě u té kávy a moc moc ti přeju spoustu takových chvilek štěstí. Jsi moudrá a laskavá, takových lidí mezi námi moc není. Já pesimista jsem moc ráda, že patříš mezi mé přátele. :-) (◕ᴗ◕✿)

Jindra Hubačová 29.9.2020 11:06

Též nejsem obdařena optimismem. Jsem spíše chronický pesimista.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha