FOTO: autorka

Jak dlouhé jsou Lovosice?

23. 10. 2020

cestování Můj příběh

Autor: Alena Tollarová

Hodnocení:

(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dora Piperková 24.10.2020 10:13

Alenko, článek se mně, jako vždy, velmi líbil. Jen tak dál pro radost nás všech..... Pěkné výlety a fotografie, ať zase máme co číst a prohlížet.

Martina Růžičková 24.10.2020 09:57

Lovosice neznám, takže moc děkuji za přiblížení prima reportáží z vaší návštěvy.

Jitka Hašková 23.10.2020 19:13

A úžasné fotky.

Jitka Hašková 23.10.2020 18:09

Děkuji za zajímavé povídání o Lovosicích. Nikdy jsem tam nebyla. Je to moc hezké město.

Naděžda Špásová 23.10.2020 17:44

To rčení o Lovosicích samozřejmě znám a je celkem pravdivé, protože Lovosice opravdu dlouhé jsou. Dost často přes ně jezdíme. :-)

Elena Valeriánová 23.10.2020 15:50

Toulám se s tebou velice ráda. Krásný článek, napsaný vtipně a pro čtenáře zajímavě. Tak jak to umíš právě ty. Děkuji.

Jana Šenbergerová 23.10.2020 14:08

Lovosice "znám" jen z vlaku, kterým jsem tudy párkrát jela. Prošla jsem si je s tebou se zatajeným dechem - krásně popsané a perfektně doložené fotkami. Dík!

Alena Vávrová 23.10.2020 13:59

Ali, to je moc pěkné vzpomínkové toulání, včetně fotek. V Lovosicích jsem několikrát byla a mockrát projížděla a vždycky to byl fofr. Naposledy z nádraží na autobus do Radejčína ;-) .

Zuzana Pivcová 23.10.2020 13:07

To je hezké, když jsi takto docela významně spjata s městem. Lovosice si pamatuji pouze z vlaku, když jsem jezdívala z NDR. Z tamních komínů se barevně kouřilo. Pak jsme kolem jeli jednou "spanilou jízdu" na motorce. V okolí byly moc hezké silnice. Do města se už asi nikdy nepodívám. Díky, cestovatelko! :-D

Hana Rypáčková 23.10.2020 11:46

My máme za Sušicí Dlouhou ves. Prdítko, ale kolem silnice jsou je domy mezi řekou a kopci..

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Na dovolenou i se zdravotním omezením? Ano, jde to!

V roce 1991 jsme byli s manželem na první společné dovolené v italském městečku Bibione. Poprvé jsme mohli vyzkoušet, zde je moře opravdu slané, jak chutná pravá Italská zmrzlina a jak rychle se dá opálit a nebo spálit.

Zdena Tesařová

Zítra jedeme domů, aneb nic tak člověka nepotěší jako cizí neštěstí

Ten název je samozřejmě nadsázka, ale myslím že určitě dokáže zaujmout víc než pouhé zkonstatování,…

Dana Straková

Letní pábení

Když léto zaťuká, honem ven do přírody, podívat se, jaké přichází. Letos léto něžně nezaťukalo, ale okamžitě se ohlásilo vedry a suchem. A když nás pěkně rozpálilo a vysušilo, tak se smilovalo a řeklo si, že tedy zaprší. Ať se země napije, ať se nám vyhladí tváře, ať si všichni zase vydechneme.

Soňa Prachfeldová

Po nás potopa

V polovině června mě zaskočil můj muž otázkou: „Nevyrazíme někam? Od pondělí budu mít čtyři dny volna. Pojeďme někam do přírody, do ticha, kde budeme jen my dva, pes a vínko.“

Alena Velková

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová