Foto: autorka

Moje zábava: Ještě, že máme naše Íčko

29. 10. 2020

Můj příběh

Autor: Soňa Prachfeldová

Hodnocení:

(5.1 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Anna Potůčková 29.10.2020 13:44

Soni díky za článek, ale hlavně za nádherné fotografie. Člověk opravdu žasne nad tím, co příroda a její zákonitosti dokáží.

Zuzana Pivcová 29.10.2020 13:28

Soňo, Ty sem vždycky vpluješ v pravý čas jako usměvavé sluníčko. Čtu si Tvůj příspěvek a skutečně tu i přes dosud zamračenou oblohu začíná vylézat slunce.

Jaroslava Handlová 29.10.2020 13:17

Soňo, patříš k lidem, kteří umějí hledat krásu, štěstí...a nejen nalézt, ale také sdílet své zážitky. Díky.

Hana Nováková 29.10.2020 13:13

Soňo, hezký článek a krásné fotky. Ráda se pokochám vašim krajem

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha