Ilustrační foto: pixabay.com

Židé a Dušičky

2. 11. 2020

Můj příběh

Autor: Jarmila Komberec Jakubcová

Hodnocení:

(4.9 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Faldynová 2.11.2020 18:27

Také já děkuji za informace, ke kterým se člověk hned tak nedostane!

Hana Práglová 2.11.2020 15:36

Jaruš,velice zajímavý příspěvek.!!!! Takové informace jsem nikdy nevěděla. Omlouvám se za hodnocení. Můj divoký mobil reagoval na mé prsty dřív,než jsem chtěla

Anna Potůčková 2.11.2020 15:31

Jarmilko moc děkuji, opět se člověk dověděl nějaké novinky, o kterých téměř nic nevěděl.

Eva Mužíková 2.11.2020 14:11

Jarmilo, děkuji za informace, některé/ např. kremace/ mne překvapily.

Jarmila Komberec Jakubcová 2.11.2020 11:37

Hani N. ano četla jsem o něm a kdyby nebyla korona chtěla jsem jich pár letos navštívit. Bohužel virus vše změnil.

Hana Nováková 2.11.2020 10:28

Jarmilo, děkuji za článek, který mi přinesl nové informace, kterých není nikdy dost. I v Kolíně je hodně starý židovský hřbitov, o něm jsem už možná psala v trilogii o rodném městu Kolínu.

Alena Tollarová 2.11.2020 09:51

Jarmilko, děkuji za objasnění vašich vzpomínkových rituálů za zesnulé. U nás jsou židovské hřbitovy hned dva - starý a nový.

Zuzana Pivcová 2.11.2020 08:32

Jarmilko, moc děkuji, pro mě jsou takové informace vzácné.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová