Foto: autorka

Aloiska

26. 11. 2020

Můj příběh

Autor: Soňa Prachfeldová

Hodnocení:

(5.3 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 29.11.2020 20:49

Svatá pravda Bertíku.

Eva Mužíková 29.11.2020 19:55

Soni, poslušnost je základ. Moji pejsci museli také vždy zvládat perfektní přivolání, povel zůstaň a chůzi u nohy. Nebyla to buzerace, ale nutnost hlavně kvůli bezpečnosti. Vše ostatní byl" bonus" navíc.

Soňa Prachfeldová 27.11.2020 20:59

Zuzko, Honzo, Elenko, Rosťo, Jani ,Maruško - moc děkuji, těší mě, že je pro vás článek něčím zajímavý. Člověk se rád pochlubí krajinou, ve které žije, díky moc.

Zuzana Pivcová 27.11.2020 18:27

Líbí se mi vycházka, ale i ten název Aloiska.

Jan Zelenka 27.11.2020 15:23

Tento tvůj kraj, Soňo, bohužel neznám. Ale pěkné fotky ho alespoň takto přibližují. Ať ti to šlape co nejdéle!

Elena Valeriánová 27.11.2020 14:15

V takovýchto článcích lidiček z Íčka si všímám, mimo jiné, názvosloví. Názvy vesniček, kopců a kopečků, to je hudba pro mé uší. Jsou libozvučná, hravá a zní sametově, alespoň já to tak vnímám. A když se pak mohu ještě pokochat místními fotkami, tak mi ani ta šeď za oknem nepřipadá tak šedivá. Soni, děkuji.

Rostislav Mraček 27.11.2020 13:59

Pěkné!

Jana Hošková 27.11.2020 10:16

Díky, Soňo, za vyprávění z procházky ! Skoro na každé tebou uváděné místo mám taky nějakou drobnou vzpomínku s nějakým příběhem...moc mi teď schází, že nemůžeme jet na sever...

Marie Novotná 27.11.2020 08:21

Hezké okolí Tvého bydliště.Ráda se toulám.Fotečky jsou krásné.

Soňa Prachfeldová 26.11.2020 22:51

Evko, Danko děkuji, jsem ráda, že ji mám, Bertíku a také máme výborné přivolání, ona na těch lukách strká čeních do každé díry, je to takový myšolov.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha