Athény. Ilustrační foto: pixabay.com

O xenofobii s úsměvem XXII: Řekové

30. 11. 2020

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5.2 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 2.12.2020 07:46

Líbí se mi Tvé pojednání o narodnostech Věrko. Dost se dozvím o mentalitě lidí, to umíš popsat skvěle. Díky.

Věra Ježková 1.12.2020 09:29

Děkuji vám. :-) Knížku o Řecích bych zařadila mezi tři nejlepší z dvanácti, které mám. Část o jazyce se mi také moc líbí.

Věra Ježková 1.12.2020 09:29

Děkuji vám. :-) Knížku o Řecích bych zařadila mezi tři nejlepší z dvanácti, které mám. Část o jazyce se mi také moc líbí.

Martina Růžičková 30.11.2020 19:47

Pěkné pojednání o Řecích. Líbí se mi hlavně část o jazyce.

Jana Šenbergerová 30.11.2020 19:29

Moje letité zkušenosti s nimi se týkají především vztahu rodičů k dětem. Zatímco chlapci jsou za všech okolností hájeni, děvčata musí sekat dobrotu.

Marie Faldynová 30.11.2020 17:04

Překvapila mne ta spousta slov s původem v řečtině. V Řecku jsem nebyla, přátelé jezdí na jeden řecký ostrov ke stejným hostitelům už několik let a jsou tam moc spokojeni.

Jan Zelenka 30.11.2020 10:16

Byť jsem v Řecku několikrát byl, Řeky neznám natolik, abych se k první části článku nějak fundovaně vyjadřoval. S druhou částí se zcela ztotožňuji. Řekové zanechali světu obrovské kulturní dědictví. Je to především hrdý národ. To v nich nezničí ani dnešní podoba EU.

Zuzana Pivcová 30.11.2020 09:17

Nemohu tvrdit, že jsem Řeky kdovíjak poznala, když jsem tam párkrát byla na dovolené, ale že by svou nejistotu maskovali předváděním se, to bych neřekla. Mně připadali slušní a srdeční. Ale krajanka je jistě vnímá lépe. Díky, Věrko.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Prázdniny před šestapadesáti lety

Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po maturitě na SEŠ v Gottwaldově. Bylo nám dvacet, všechny jsme byly svobodné, ta pravá láska na nás teprve někde čekala.

Marie Měchurová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha