Vždyť je to jen čistá špína

Mně už se dlouho nic podobného nepovedlo. Ale co není, může být. Pěkná úvaha.

Já osobně se na pobryndané triko koukám jako na symbol domácí pohody, nejčastěji se mi to stává, když jsou vánoce, oslavy všeho druhu, důležité sportovní utkání, nebo nějaký dobrý film v televizi. Velice často dokonce ve společnosti přátel u nás doma, kdy je nám dobře, povídají se historky, panuje dobrá zábava, sedíme blíže u sebe, strkáme do sebe, plácáme se po zádech, smějeme se a už dopředu víme, že se z toho nebude nikdo hroutit. Souvisí to s tím, že jsme uvolněnější a nesledujeme se. A jsme možná my starší dokonce i rádi, že je dobře, že se máme čím pobryndat, protože v dětství jsme mnozí z nás čekali toužebně na tátovu výplatu a nebylo se čím pobryndat. :) Jo – když si člověk za bývalého režimu vymáchal kravatu v nudlové polévce skoro až po uzel na celopodnikové výroční schůzi u slavnostního oběda a pak si měl jít na pódium převzít vyznamenání nejlepšího pracovníka, tak to se jaksi nehodilo, ale doma je doma . . . . ať žijí "umazanci a pobryndanci" u domácího krbu!

Komu se nepodaří něco rozbit6? Me tedy často zejména sklo, snad potom víc využívat plastové ? Prostě co naděláme, osudu neutečeme, ani se před nim neschováme.

Vžila jsem se do vašeho článku, jako bych to byla já. Moc hezky napsané, zkrátka tak to život přináší.

To je velmi podařená úvaha, Julko. Co se týče ušmudlání, tak na to jsem přeborník. Vzpomínám na situace, kdy jsem třeba vyjela z Prahy do Drážďan, kousla hned po výjezdu do rajčete a to mi vystříklo na bílou halenku. Ozdoba na celý den. Nebo na 1. Máje ve frontě na buřty pán přede mnou se s chutí zakousl do špekáčku a tuk vylétl na mé oblečení. Nejhorší zážitek - na Florenci jsem chtěla nastoupit do tramvaje, jezdila jsem do práce na Invalidovnu. Vystupující chlápek měl pivo v plechovce, někdo do něj strčil, on ho upustil a to pivo začalo stříkat jak vodní dělo na mě, od hlavy až k patě. Takto upravená jsem jela do práce. Pokud už má někdo problémy zdravotní a neudrží něco v ruce, je to jiné. Ta báseň mě také vždy v mládí dojímala. K starým lidem jsem měla úctu. Děkuji.

Když jsem byla "mladší" moc jsem nechápala - a jejda - s věkem člověk pochopí.Moc pěkná a pravdivá básnička :-))

Moje stejně stará kamarádka dostala od Ježíška bryndák. Asi si o něj napíši Ježíškovi taky.

Čistá špína je hezký protimluv. S tím, o čem píšete, mám bohaté zkušenosti celý život. Když se ještě nosily věci do čistírny, vždycky se mi povedlo zajistit, aby tam brzy musely zas. Bavlněná trička a skvrny od oleje, to je moje specialita dodnes. V této oblasti máme určitě všichni bohaté zkušenosti. Dědova mísa mě od dětství naplňovala smutkem. Vždycky jsem z ní vnímala neúctu ke stáří, ale nakonec jsem měla radost, že syn pochopil. Vlastně také oxymóron. Zajímavé propojení prózy s poezií.