Optimisté žijí déle

Moc pěkné a pravdivé.

Jsem velká celoživotní optimistka, a jsem za to moc vděčná. Mám za sebou velmi pestrý život s nástrahami. Díky této vlastnosti jsem to všechno přežila, a to doslova. Dokonce i padesát let spokojeného manželství s pesimistou. Dnes jsem třeba s velkým nadšením prohlásila, že na jaře si pořídíme slepice. Manžel prorokoval, že nám je stejně zakousne kuna.

Jsme lidé různí, kdybychom byli stejní, byla by to nuda.

Jsme lidé různí, kdybychom byli stejní, byla by to nuda.

Jani,moc zajímavý článek, který mně potěšil. Já osobně jsem celoživotní optimista.

Paní Šenbergerová stejně si myslím, že postoj k životu se tvoří už ve velice raném věku a že svůj postoj pak člověk už ve skutečnosti moc nemění, ale že je možné se přetvařovat a předstírat optimistu (podle návodu z knížek), a to jak pro sebe dovnitř, tak i směrem ven, což je něco trochu jiného, to určitě chápete, to je tak trochu obyčejná lež – sce z nouze, ale pořád lež. Takoví lidé často těm druhým, skutečným optimistům jejich pravý optimismus závidí a aby je ponížili, a sebe trošku pozvedli, tak je nazývají sebestřednými, ale ono je to jinak, oni jsou přirozeným středem každé společnosti. Jmenuji za všechny třeba pana Vladimíra Menšíka. Proto je tak veledůležité, aby ten malý človíček nebyl v tomto věku nějak raněn. A že i tady platí, že starého psa novým kouskům nenaučíš, vědecky pak platí, že postoje patří mezi získané vlastnosti. Tedy ne přímo od Boha (jak jsem napsal), ale utváří se během socializace, od tří až čtyř let. I když i k tomu musí mít člověk genovou výbavu (a to je taky něco spojeného s Bohem – nebo s Darwinem?), například vrozený smysl pro humor po svém rodiči (prarodiči). A ten může člověka udělat v životě úspěšnějším i když není třeba tak krásný, jako ostatní.

Mám ze všech vašich reakcí radost, protože jsem se nesnažila zbytečně. Chtěla jsem napsat totéž, co víceméně stejně napsal Oldřich Čepelka 3.1.2021 17:48. V žádném případě se neřídím radami z knih, ale potvrzují mi mé vlastní zkušenosti. K dokonalosti mám daleko, ale vím, že mohu udělat mnohé pro to, abych se jí přiblížila. Zatímco z optimisty pesimistu nevykřešete, z pesimisty se může stát optimista. Rozhodně nejsem optimista "od Boha", musela jsem se spoustu věcí naučit a mnohé postoje změnit. Myslím, že se mi to povedlo. Očekávám to nejlepší, ale z horšího se nehroutím, protože vím, že i to k životu patří. Rozhodně nejsem "sebestředný, do sebe zahleděný sobec a narcista". Páteř mám bohužel ohnutou ještě z dob, kdy jsem se vnímala jako nehezká, méněcenná a snažila se být co nejméně viditelná, mé sebevědomí se pohybovalo v mínusových polohách. Naštěstí jsem hledala a našla své místo. Kdo nehledá, má mnohem menší šanci najít. Pesimistům se vyhýbám. Život s nimi není vůbec lehký.

Myslím si, že pan Zelenka to vystihl dokonale !

Pane Čepelka, všechno je možná i jinak! Správný optimista vůbec nezkoumá, zda má všechny ty doporučované vlastnosti pro svůj optimismus a neosvojuje si další do svého portfolia, aby byl dokonalým optimistou. Nad sebou totiž moc nepřemýšlí. On je optimista založením, už na pískovišti se pozná a je spokojen s tím, co dostal od Boha a s tím žije, tedy i se všemi nedokonalostmi, protože ví, že nikdo není dokonalý a že se žít musí! A platí, že z mrzouta neuděláte optimistu ani pětiletým večerním studiem při životě a sobotním lechtáním na chodidlech.:)

3.1.2021 v 10:04 Hana Šimková píše: Mám kamarádku, hroznou pesimistku a žije už dlouho a docela dobře. Akorát jednou do měsíce vyhrožuje, že se zabije. Moje dobrá rada pro paní Hanu Šimkovou: Přestaňte ji tedy jednou do měsíce navštěvovat.:)