Nevím, že "Vím" aneb zapomenutá dětství

Ano, my sami jsme stvořiteli zázraků.

Hledáme, tapeme, celý svůj život, hodně je v naší mysli, hodně v naší víře / kterou čerpáme z různých zdrojů/.

Pro mě krásné, protože vím, že VÍM, i když On je pro mě spíše Ona nebo Ono. To, že vím, si právě ověřuji při četbě knih Jsem a Já jsem od PhDr. Marty Foučkové. Vřele doporučuji.

Myslím si,že jsem měla dětství hezké. Ráda na něj občas vzpomenu.

Neměla jsem hezké dětství. Od té doby, co jsem vzala život do svých rukou, je to prima.

Co se týká lásky rodičů ke mně jako dítěti, tak byla bezedná. Horší to však bylo po finanční stránce, peněz se mnohdy nedostávalo, oblečení jsme dědily a rodiče s námi nikam nejezdili na žádné dovolené a neposlali nás ani nikam na prázdniny.. Navíc se o nás moc báli, takže jsme si hrávali jen před domem nebo na dvoře.

Je to sice krásné, ale já na své dětství vzpomínám nerada. Jak píše Zuzka: většina bolestí a problémů má své kořeny v raném dětství.

Danuško, tohle je nyní často probírané téma a řada "vidoucích" vnímá, že většina bolestí a problémů má své kořeny v raném dětství, kdy jsme někdy doslova vmanipulováni do nového života. Děkuji.