Ilustrační foto: pixabay.com

Pějme píseň do kola

21. 1. 2021

Můj příběh

Autor: Hana Šimková

Hodnocení:

(5 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Puchalská 21.1.2021 18:12

Hani,moc hezky jsi popsala svůj prozpívaný den. Ano s humorem jde všechno hned lépe. Tahle hloupá pandemie je pro nás všechny už na hlavu.

Věra Ježková 21.1.2021 18:10

Hani, hezký článek. Zpívat neumím, což by ani nevadilo, kdyby mě nikdo neslyšel, ale nemám potřebu zpívat. Jen někdy u televize, když vysílají starší písničky. Z nesnází se vypisuju.

Zuzana Pivcová 21.1.2021 15:48

Vím, Hani, že Ti není lehko a že Tvůj humor je jen tak napůl, ale díky za něj. Pro Tebe i pro nás. Zpívej, zpívej!!

Marie Seitlová 21.1.2021 15:12

Úžasné, veselé, zajímavé a optimistické jsou všechny ty písně a život je hned lepší. Ráda vaše články čtu, díky.

Anna Potůčková 21.1.2021 14:42

Hani díky za tento alespon pro mně vesele pojatý článek. A že těch písniček v naší zemi máme....A jsou krásné a jsou snad ke každé příležitosti.

Marie Ženatová 21.1.2021 14:24

Milá Haničko díky moc za nádherný a veselý článeček plný "optimismu..." * Skutečně jak píše Zdenička - nemá to naprosto žádnou chybu...*

Zdenka Soukupová 21.1.2021 14:10

Hanko, jako obvykle, to nemá chybu. Taky si občas prozpěvuju, někdy si u toho připadám jako blázen. Ale po Vašem článku už ne. A pár písniček přidám.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Moje dovolená před šedesáti lety: Horčáky

Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.

Vlastimila Kosorínová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová