FOTO: autorka

Z nouze ctnost - jak se žije v nouzovém stavu?

18. 2. 2021

Můj příběh

Autor: Marie Ženatová

Hodnocení:

(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Šenbergerová 21.2.2021 19:56

Všem pacientům i zdravotnímu personálu přeji, aby brzy zase všechno běželo v normálních kolejích a nemocní se vraceli uzdravení domů. Díky za povzbudivý článek, naštěstí je kolem nás pořád dost dobra, aby zlo nepřevážilo.

Marie Ženatová 20.2.2021 17:37

Všechny moje milé - hlavně v současnosti virtuální přítelkyně - děkuji Vám ze srdce na dálku za Vaše dobrá slova *

Soňa Prachfeldová 20.2.2021 07:24

Maruško , jak člověk potřebuje vlídné lidi i vlídné slovo, to vše má léčivou sílu. Jak se dokáží lidé sblížit a povídat si, je též moc důležité. Přeji mnoho zdraví.

Naděžda Špásová 19.2.2021 14:38

Maruško, na masopust si trochu vzpomínám, ale půst rozhodně vynechám, nejsem věřící, takže nic se h nás nedrží. Přeji ti hodně štěstí a zdraví. Abych pravdu řekla, takovouhle zkušenost, byť s hodným nemocničním personálem, si klidně odpustím. Opatruj se. :-)

Eva Mužíková 19.2.2021 10:50

Maruško, jsem moc ráda, že jsem Tvůj článek nepřehlédla. Děkuji Ti za něj a zároveň přeji rychlé zotavení.

Helena Přibilová 19.2.2021 10:44

Paní Maruško, přeji Vám hodně zdraví a síly a těším se na Vaše další zajímavé příběhy.

Hana Nováková 19.2.2021 09:18

Maru, hezký poutavý článek k masopustu. Buďte hodně zdráva a držte se...

Hana Rypáčková 19.2.2021 07:51

Maruško, hlavně buď zase v pořádku. Krásné masopustní povídání..

Martina Růžičková 18.2.2021 18:07

Moc hezký článek. Děkuji a přeji hodně zdraví :-).

Daniela Řeřichová 18.2.2021 12:10

Děkuji za milý, povzbudivý článek, že i v nemocnici může člověk najít světýlko naděje a radosti.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha