Foto: autorka

Páteční den jak vyšitý

20. 2. 2021

Můj příběh

Autor: Soňa Prachfeldová

Hodnocení:

(5.2 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Tollarová 22.2.2021 10:47

Když se daří, tak se daří. Člověku postiženému se možná trochu uleví, když se svěří. A ti svěření jsou zase rádi, že v tom nejsou sami. My jsme pěkně ťukli pravým zrcátkem v pondělí :) Hlavně že jsme zdraví!

Jan Zelenka 22.2.2021 09:54

Takové dny nebývají obvykle často. Na maléry by si člověk měl zvyknout. Já je mám ale až příliš často. Zvykám si těžko.

Dana Kolářová 21.2.2021 20:40

Soňo, tak už jen samé pěkné a příjemné dny ve zdraví.

Jana Šenbergerová 21.2.2021 19:39

Soni, ať je příští pátek vyšitý hezčími bavlnkami a povede se ti začátkem března využít couvajícího měsíce ke své spokojenosti. Tu skleničku vyzkouším. :-)

Jaroslava Handlová 21.2.2021 17:30

Soňo, když se „zadaří". tak to nemá chybu. Ale příroda to zase hodí zpátky do normálu a život běží dál s úsměvem. Budu dělat pokusy, zda sůl funguje :-)

Zdenka Soukupová 21.2.2021 16:53

No, není vždycky posvícení. Soňo, zasmála jsem se. Já vím, že není hezké smát se cizímu neštěstí, ale když jste to tak hezky napsala.... A fotky jsou fakt krásné.

Irena Mertová 21.2.2021 15:25

Po sérii nepříjemností by měla přijít série zas dobrého :-). Ať se ti daří! Hezké fotky...

Jana Kollinová 21.2.2021 12:38

Je až neuvěřitelné, jak mě pozitivně ovlivňuje prohlížení fotografií pořízených íčkaři při jejich procházkách přírodou. Děkuji všem, kteří sdílejí své "lovy beze zbraní". :-)

Věra Ježková 21.2.2021 08:37

Soni, s tou negativní energií to zkusím. Hezké fotky.

Elena Valeriánová 21.2.2021 06:23

Den blbec, taky bych mohla povídat a kdo ne? Tvůj článek a fotky mě pěkně naladily na veselé ranní vstávání. Soni a prozradím ti jen tobě pěkně potichu: i u nás měsíc pořád jen dorůstá.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha