Pohled

Poddůstojnická škola a vánoce

24. 2. 2021

Můj příběh

Autor: František Matoušek

Hodnocení:

(5.2 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 26.2.2021 17:45

Kdo byl na vojně, má do konce života na ni vzpomínky, veselejší i někdy nedobré, podle toho kde sloužil. Myslím, že by některým dnešním jinochům vůbec trocha vojny neškodila.

František Matoušek 25.2.2021 16:01

Zdeni, t.zv. na rotě jsme stromeček měli, ale bohužel Ježíškem byl velitel útvaru, který k nám promluvil, jak píši, při večeři a dáreček jsme dostali společný a to byl ten sovětský film o statečných obráncích Kavkazu. V armádě se tehdy nepěstoval sentiment.

Zdenka Soukupová 25.2.2021 13:22

Františku, hezké počtení. Jen mi tam chybí ten Ježíšek a dárky, to tam nebylo? ☺

František Matoušek 25.2.2021 08:51

Díky všem. Jak některé píšete. Člověk to s odstupem času nevidí tak nesnesitelné, jak to v některých dnech bylo. A na dotaz pí Kosťunové, nemohu posloužit, na to se nepamatuji.

Irena Mertová 24.2.2021 19:44

Mně se vaše vzpomínky z vojny také hezky čtou.

Marie Měchurová 24.2.2021 19:31

Zážitků z vojny je v naší rodině málo. Otec za první republiky na vojně nebyl, manžel má modrou knížku, bratr byl u tankistů v Č. Budějovicích a náš syn jen jeden rok po revoluci na hranici (tomu se ani vojna říct nedá). Proto si ráda přečtu, jak to tam chodilo.

Jana Šenbergerová 24.2.2021 19:25

Dnes to byla skoro idylka. Hezky se to četlo.

Eva Mužíková 24.2.2021 19:21

Jak už jsem napsala, Tvé příběhy moc ráda čtu. Těším se na pokračování.

Dana Puchalská 24.2.2021 17:43

Františku,super vzpomínání. Ano,po letech většina pánů vzpomíná jen na to dobré. Děkuju.

Zuzana Pivcová 24.2.2021 13:56

Františku, dobře se to čte. Nepojímám to nijak ideově. Jen jako informace, jaké to bylo na vojně. Neměla jsem nikoho blízkého, kdo by mi o ní vyprávěl. Děkuji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Prázdniny před šestapadesáti lety

Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po maturitě na SEŠ v Gottwaldově. Bylo nám dvacet, všechny jsme byly svobodné, ta pravá láska na nás teprve někde čekala.

Marie Měchurová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha