FOTO: autorka

Moje zahrádka

22. 5. 2021

Můj příběh

Autor: Marie Ženatová

Hodnocení:

(5 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Velková 31.5.2021 09:26

Gratuluji k umístění v soutěži!!!

Marie Ženatová 24.5.2021 16:00

Všechny moje milé, moc vám děkuji za vaše dobrá slova i zajímavé nápady*

Marie Měchurová 23.5.2021 20:47

Hezký článek i fotografie. Čím víc zahrádek, tim krásnější svět.

Martina Růžičková 23.5.2021 20:00

Moc hezký článek i fotky :-).

Eva Mužíková 23.5.2021 11:01

Maruško, článek mne opravdu hodně zaujal, dokonce jsem jednu chvilku měla o mladou třešeň obavy...... / jak píšeš, že jsi na ní pozapomněla/...Já mám u paneláku ten svůj palouček, začíná tam kvést spousta skalniček, nové dvě azalky... no prostě zase se lidé jdoucí domů těší pohledem....

Zuzana Pivcová 23.5.2021 09:56

Krása, není víc co dodat. Děkuji.

Soňa Prachfeldová 22.5.2021 22:12

Maruško, zmrazuji třešně a pak horké jen tak jíst jsou v zimě výborné. Dnes jsem zrovna dala semínka cukety, po kroupách jsou hodně poničené i rajčata. Také doufám, že se vzpamatují. Tak ať nám to roste a kvete ♠♠♠

Dana Puchalská 22.5.2021 16:45

Maruško, držím palce,ať je letos už konečně lepší počasí a aby bylo zase na zahrádce krásně. P.S. Třešně že stromu rovnou do pusy jsou mňamka.

Daniela Řeřichová 22.5.2021 13:22

Laskavé vyprávění, laskavé fotografie o lásce k přírodě, děkuji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová