Láska, nebo přátelství?

Ano obojí je krásné. Moc hezký článek. Také často vzpomínám na svoji první lásku, která pak přerostla ve velké přátelství a trvá dodnes. Má druhá láska č.2 trvala 2 roky a po této době došlo k velkému zklamání, kdy se milý nechal svést jinou ženou. Když jsme se potkali nedokázali jsme se ani pozdravit, za to jeho maminka je se mnou stále v kontaktu. Před 3 roky však zemřel a zbyly jen vzpomínky bez možnosti se alespon dál přátelit. Jsou však věci, o kterých jsem se od jeho maminky dověděla až po jeho smrti, pro mě vyznívající velmi příjemně.

Jendo, obojí je krásné a důležité. Když hodnotím z dnešního pohledu svoji „první lásku“, vnímám ji spíš jako zamilovanost a určitou závislost. K lásce jsem musela dospět. Velmi si cením i láskyplného přátelství. :-)

Danielo to je krásný citát.Už si ho jdu zapsat.

Hezké, vrátilo mě to zpět do mých dívčích let. Na gymplu mi mojí velkou lásku přebrala holka z vyšší třídy, věděla , jak na to. Bolelo to moc, přesto nikdy mi nevymizí že srdce i z hlavy něžná láska, která mě provázela na letních brigádách, ve škole., všude. Jo a přebrala mi ho na našem maturitním plese. On zemřel velmi mladý, kolikrát jsem si říkala, že by možná, snad, asi, mohlo být vše jiné. Snad.

Naprosto pravdivý rozbor, který je podložen životními zkušenostmi !

Moc hezké rozjímání o dvou stěžejních vztazích, které nás provázejí celý život. Úvodní citát znám v této podobě: Láska se ptá přátelství: „Co tady děláš, když jsem tu já ?"A přátelství tiše odpoví: „Jsem tady, abych utřelo slzy, které ty způsobíš...."