Jsi úplně nemožná! A ty jsi blbej! Hádky v partnerství zhoršují zdraví

Pani Jitka z Ostravska ze clanku nedokazala vychovat sebevedomou samostatnou dceru a ted pouze sklizi ovoce sve vychovy. Dcera kolem ctyricitka az padesatky radeji snasi tyrani a ublizovani, nez by se postavila na vlastni nohy. Proc nejde tedy bydlet k matce? Treba docasne, nez se vyridi rozvod a majetkove vyrovnani... Clovek sveho stesti strujcem, ale casto k povaze cloveka velkym dilem prispeje vychova. A pak se pani divi, ze dcera trpi. Mela by si sahnout do svedomi, zda ji vedla ke slepe poslusnosti, ci samostatnemu rozhodovani za vlastni zivot, vcetne nasledku.

:-) :-) Nadporučík Lukáš co pravý kavalír se taky jmenoval Heinrich... :-) :-)

Dobrý den, myslím si, že hádky jsou mezi partnery docela běžný jev. Objeví se na počátku vztahu i po „Zlaté svatbě“. Proč k tomu dochází? Každý člověk je osobnost a nemusí mít stejný názor. Dále může tomu druhému něco na partnerovi vadit. Všechny konflikty je třeba řešit konstruktivně, v klidu si sednout, druhého neurážet, neponižovat, nesnižovat jeho důstojnost, nepoužívat například slova typu „jsi debil, kráva, za nic nestojíš a další“. Ženy například vytahují věci, které se staly v době značně minulé a již vyčichly. Záleží kam až to eskaluje. Každý, který je agresivní, útočí a je nepříjemný musí potom počítat s tím, že mu partner zdrhne. Potom musíme zvážit, zda to chceme? Myslím si, že žádný coronavir za to nemůže. Jedině my. Je třeba se do druhého vcítit, respektovat jeho potřeby a snažit se zjistit, co mu vadí? Pokud to jde to odstranit, nebo částečně jít na kompromis nebo se s tím smířit, protože má další kladné vlastnosti, co to přebíjí. Je třeba se snažit do druhého vcítit. Uvedu příklad takový příklad u nás doma. Je to již zažitý rituál, který se každý den opakuje. Manželka, když ráno vstává a jde do práce, tak je nevrlá. Jistě, každý má své dny a chvíle, kdy je vytočený a je lépe na něho nemluvit. Já ji někdy i uvařím čaj a počkám až zaklapnou dveře. Samozřejmě, pokud nevstáváme spolu. Stejná situace se opakuje, když přijde domů z práce s taškami s nákupem. Počkám až posvačí a ona potom zklidněná s hrnkem vonící kávy přijde za mnou probrat v klidu, jak se dnes měla. V žádném případě ji neustupuji v pro mě důležitých věcí, ale chvilka mé empatie náš vztah velmi posiluje.

Dovolím si zde říct svůj pohled na věc. Problém je v přílišné "demokracii". Všechno, co není zakázáno, se smí. Klukům chybí vojna, kde by se naučili trochu pokoře a tomu, že i jiní mají názor. To chybí hodně, viz ty různé diskuze, však víme. Ale pro nás 60+ bych posloužil svým postřehem. Dokud jsme se doma scházeli po práci, nestihli jsme si ani jít "na nervy", zato teď. Když jsme spolu pořád, projeví se často dominance některého partnera. A doma obvykle velí " žena. Každý to nějak známe.