Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
				příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
				konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
				vulgarismy.
			
		 
			
            
					
							Hana Polednová
						2.12.2021 18:51
						Věru, hezký vzpomínkový článek. Strávila jsem dětství v Letňanech a také juknu vždy do oken, když jedu kolem. Jako bych tam viděla mamku nebo babičku, které takto z okna často vyhlížely.
						
					 
					
							Naděžda Špásová
						2.12.2021 18:15
						Nostalgie nás občas dostihne všechny. Já mám to štěstí, že v bytě po mých rodičích bydlí sestra.  Občas jezdíme kolem domu, kde bydlel manžel a kde jsme u tchýně dva roky přebývali, než jsme dostali náš byt, ve kterém jsme letos 40 let. Líbí se mi, jak jsi to napsala. Přeji hezké vánoce a hodně štěstí do příštího roku. :-)
						
					 
					
							Dana Puchalská
						2.12.2021 16:48
						Věrko,děkuju za Tvůj dnešní článek. Já svůj byt,kde jsme léta žili už nemám možnost vídat.
						
					 
					
							Anna Potůčková
						2.12.2021 14:23
						Hezký článek, také když jedu kolem stavení, ve kterém jsem strávila nějaká léta svého života se ohlédnu a také vždy první pohledy míří k oknům.
						
					 
					
							Irena Mertová
						2.12.2021 13:43
						Hezký článeček, který i mne vtahuje do vzpomínek. 
						
					 
					
							Jana Jurečková
						2.12.2021 13:40
						Krásná vzpomínka. Já se ráda dívám do oken ve vánoční čas. Chodím na večer ven a koukám. Za každým oknem je stromeček. Krásně nazdobený. I okolí domů, ploty. Vše nazdobené. Tak mi ten čas uteče a ve své hlavě mám jen jednu jedinou myšlenku. Škoda, že se nemůžu vrátit zpět do dětství.
						
					 
					
							Daniela Řeřichová
						2.12.2021 13:10
						Je to hezké mít stále na očích kus svého života.  Takové štěstí jsem neměla.
						
					 
					
							Jan Zelenka
						2.12.2021 12:49
						Krásná slova, Věrko. Krátké, leč plné citu a nostalgie. Po přečtení jsem se v myšlenkách vrátil o hodně zpět a v tom virtuálním prostoru jsem se díval do okna našeho nelahozevského bytu ve Dvořákově památníku a v tom okně jsem viděl matku, jak znepokojeně vyhlíží, kdy už se konečně vrátím z hospody. Tvá slova ve mně evokovala zážitky, staré již 60 let. Díky!
						
					 
					
							Jitka Hašková
						2.12.2021 11:22
						Moc hezká vzpomínka. Díky.