FOTO: autorka

Narodil se nám první pravnouček

18. 12. 2021

Můj příběh Vánoční soutěžení 2021

Autor: Marie Ženatová

Hodnocení:

(5 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eva Mužíková 19.12.2021 21:29

Krásný článek Maruško, i já přeji celé Tvé rodině hodně zdraví, štěstí a porozumění. Bertice

Soňa Prachfeldová 19.12.2021 19:10

Moc gratuluji a přeji zdraví celé rodině. Ano narození malého tvorečka, je to nejkrásnější, co se v životě přihodí.

Naděžda Špásová 19.12.2021 15:32

Maruško, neboj se, nejsi sama komu se občas přihodí pro někoho něco směšného, pro nás blbého. Přeji malému pravnoučkovi do života hodně štěstí a ať se mu splní všechny jeho sny a přání. Gratuluji, a přeji hezké Vánoce a do příštího roku hlavně zdraví tobě i rodině.

Miloslava Richterová 19.12.2021 15:24

Děkuji Vám za pěkné čtení :-)

Alena Velková 19.12.2021 12:48

Velká gratulace!!!

Marie Ženatová 19.12.2021 05:23

Všechny moje milé, děkuji vám ze srdce za vaše dobrá slova*

Anna Čípová 18.12.2021 19:30

Maruško, přeji Bertíčkovi krásný život. Radost z nového života jsme prožili posledního března a vnuk se už staví na nožky. Maruško, přeji požehnané Vánoce Tobě i Tvým blízkým.

Hana Polednová 18.12.2021 19:27

Maruško, Bertíček je nejúžasnější dárek, který jsi mohla dostat. Gratuluji a na tyto první vánoce s ním určitě nikdy nezapomeneš.

Zuzana Pivcová 18.12.2021 17:57

Maruško a ostatní prababičky, moc vám ten zázrak života přeji.

Marie Faldynová 18.12.2021 16:55

Také pro mne jsou ti nejmenší z naší rodiny nejlepším lékem na všechny neduhy. Také přeji Bertíčkovi i celé vaší rodině mnoho společných radostí.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová