Ilustrace: autorka

Kočičí pohádka

22. 12. 2021

Můj příběh Vánoční soutěžení 2021

Autor: Eva Mužíková

Hodnocení:

(5.1 b. / 33 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Miloslava Richterová 22.12.2021 16:36

Moc pěkné:-)

Elena Valeriánová 22.12.2021 16:35

Ty jsi přímo umělkyně. Krásně maluješ, krásně vzpomínáš, krásně veršuješ. Bertice, Ty jsi skvělá velice.

František Matoušek 22.12.2021 16:07

pokračování: (nějak to samo skočilo)... taková skvělá kreslířka a spisovatelka.

František Matoušek 22.12.2021 16:01

Tak to jsem velice pekvapen. Nevěděl jsem, že nedaleko Liberce žije

Jana Hošková 22.12.2021 15:55

Pěkně jste to napsala ! Na té první fotce to vypadá, že Bertík povídá králíčkům pohádku :-))

Naděžda Špásová 22.12.2021 15:50

Evi, krásné obrázky i obsah pohádky, jsi hvězda. :-)

Miluše Hasenohrlová 22.12.2021 14:57

Evi, krásně napsaná pohádka .Pohádka,která je skutečná,protože zvířátka existují a příběhy také.A kresbička i básnička se opravdu povedla. ♥

Anna Potůčková 22.12.2021 13:23

Přiznám se, že Tvůj článek jsem četla dříve, než tu byl zveřejněný. Ty jsi všestranná, básníš, píšeš povídky, maluješ, o zvířátka se staráš atd. Tvé kresbičky v článku se mě líbí.

Irena Mertová 22.12.2021 13:20

Evi, to je hezké :-)

Jitka Hašková 22.12.2021 13:16

Bertice , ty jsi úžasná. Děkuji za příběh tvého Bertíka, na kterého pořád vzpomínáš.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Moje dovolená před šedesáti lety: Horčáky

Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.

Vlastimila Kosorínová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová