Klukům se dávají jména po tátovi. Dívky se jako mámy jmenují výjimečně

Oprava: Moje prababička... (Chybička se někdy vloudí.:))

Mojí "krsnou" byla jeptiška jménem Rozálie,ale mamka si přála Růženku,že je to podobné.A prvorozený syn - pochopitelně po tátovi a druhý dostal jméno po "Martínce".kterou "miloval ve školce starší bráška.

Moje z prababička z matčiny strany se jmenovala Josefa, moji prarodiče z otcovy strany byli nositeli jmen Josef a Josefa, stejně tak i moji rodiče. Já jsem už naštěstí (?) dostala jiné jméno.:))

Je to zvláštní a nevím, zda v tom hrály roli pověry, ale z nás čtyř sourozenců se nikdo nejmenuje po po rodičích. Naše dvě děti jsou nositeli našich jmen, ale ani jedno z našich čtyř vnoučat opět nenese jméno po rodičích. U nás ve vsi jsem byla jediná Jitka, na II. ZŠ také a první Jitku o rok starší jsem poznala až v dětském pěveckém sboru, při základní škole.

Nechtěli jsme s manželem,aby se děti jmenovaly po nás.V naší rodině se to nedrželo,ani v jeho. Vzpomínám si,jak mi kdysi jedna známá vyprávěla,že u nich se kluk jmenuje vždy po otci, a to Chrudoš. No přišlo mi to děsivé.Ve třídě na ZDŠ jsme mívali více Věr,Jarmil,Marií,Marcel,Jan a Václavů,jaroslavů. U mých dětí vítězila Lucie,těch bývaly i 4 ve třídě.

Moje dcera má jméno po mě. Dost často mi to vyčetla, že se jí nelíbí - teď už je asi smířená :-)

Někdy je to zajímavé. Mám pod jednou střechou tři Jardy. Manžela, syna, vnuka. Na letišti před lety při odbavování do Anglie to bylo zajímavé...dcera podle mne neměla nikdy nosit stejné jméno jako já..tak Danu vyženil syn a i s Danou snachou. Jen ta její matka s námi zatím pod střechou nebydlí. A tak moje vnoučata mají Dany obě babičky a taky maminku.

No jmenovat se třeba Pařezová nebo Vokrouhliková a mít švihlou matku seriály či uměním......a potom doufat, že si mě vezme někdo s trochu cizokrajně znějícím jménem, to asi musí být něco. Když mi máma dá jméno Pamela, Sophia, Adriana, Elizabeth, Olivie.... můžu být sice ve třídě za hvězdu, ale jsme Češi. Přece jenom bychom se toho mohli držet. Chudáci děti. Kde si rodič honí ego. Dítě má odstálé uši, učení mu nejde, tak ať je za hvězdu aspoň podle jména...

To s malým Jardou mě dostalo. My měli v rodině malého a velkého Láďu. Takže když se řekl přišel malej Láďa v době, kdy tento byl již důchodcem, chudák, to asi bylo přivítání. Neboť toho takzvaně malého.....už mu nikdy nikdo neodpáře.

:-) Křestní jméno bývá nositelem příznaku prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, ...docela prosté souvislosti naplňované všelijak zvenčí i zevnitř. Dejte klukovi jméno Zuzanka, a bude v životním postrku jeho následkem... :-)