Dříve to bylo lepší. Nebo ne? Proč malujeme minulost na růžovo

Proč bych si ONO nedobré z dětství a mládí, které jsem prožívala, nenamalovala na růžovo? Díky TOMU, že jsem to dokázala, nemám nepřátele, nemám důvod lamentovat nad tím, že jsem stará, nebo, že se někdo nechová podle mých představ. Jsem spokojená s tím, co jsem měla mám a tím vytvářím budoucnost, včetně vztahů. Všechno kolem sebe mám takové, jaké si vytvořím ve své hlavě, aniž bych kohokoliv umravňovala ♥

Nevím, proč bych se měla s někým hádat, jestli něco dřív bylo, nebo nebylo lepší. Každý máme jiné vzpomínky, každý měl a má rád něco jiného. Ovšem pokud si někdy s někým zavzpomínám, většinou se shodneme.

Etikety jako dnes jsem opravdu nečetla. Když se vyklepal a umlel mák, voněl a neobsahoval rýži, když se vytočit med, nebyl směsí medu ze zemí EU i jiných, z vysypaneho pytle domácích brambor se nikdy půlka nemusela vyhodit, zvláštní sklípek byl na ovoce a zeleninu, o domácím zvířectvu nám nikdo cizi nerozhodoval, díky svým pracovitým rodičům ( a bylo běžné, že pracovaly I děti, příbuzní a sousedé si vypomáhali) patřím mezi spokojené a jsem za to vděčná.

Člověk nebude nikdy spokojen s tím co měl, má a chce víc a víc. Na jednu stranu je to dobré, na druhou ta ustavičná honba za něčím je až škodlivá pro něho samého. Je to hlavně ovlivněno tím, jak mohl a jak může člověk prožívat svůj život. Dětství, mladi, dospělost, stáří. V každém období jiný rozum, jiné chutě, jiné prožívání.

Paní Richterová za socialismu jste nejedla zdravěji, protože jste se ani nedozvěděla co která potravina obsahuje, mám na mysli barviva, rezidua pesticidů, ochucovadla. Dneska to máte všechno přehledně vypsané na etiketě včetně alergenů.

Záleží na tom, jaké má kdo priority. Máme to, o čem se nám ani nezdálo, ale také jsme se museli mnohého vzdát. Za to první být vděčný, to druhé přijmout. Jiná možnost není. Co ale postrádám, jsou vztahy, které dříve byly rozhodně vřelejší. To by se změnit dalo, kdyby se chtělo ♥

Muzu si polozit otazku co zivot vzal a co dal, predevsim vzal mladi se vsim vsudy a co dal vsechno co jsem nechtela vcetne zdravotnich problemu, v mladi mel kazdy problem reseni a ve stari je sice clovek moudrejsi teda mel by byt, nad vsim premyslim jestli je spravne to nebo ono rozhodnuti i to je duvod proc drive bylo lip.

Že jsou staré časy hezčí se nám zdá patrně proto, že už jsou pryč a že se nemůžou vrátit....

Pro OS - nelamentuji, ale nemohu číst nepravdy; zkaženou paprikou jsem chtěla upozornit na nekvalitní potraviny, které kupujeme. Otázku jídla z mého dětství mi nemusí zodpovídat historik, ani si minulost nemaluji na růžovo, jídelníček si prostě pamatuji, ano, jedli jsme zdravěji. Nedávno jsem koupila maso, stálo tam: chov někde, porážka jinde, zpracování ještě dál, projelo tři státy, než k nám docestovalo; nemůže být kvalitnější, jak je výše dle odborníků uvedeno, než bývalo z českého vepřína nebo z domácí zabijačky.

Souhlasím s paní Rotikovou i s panem Mikušou. S nikým do sporu také nechodím. My jsme, na rozdíl od jiných pole měli, přesto naše strava se z 99% skládala z brambor a mouky, neboť rodičům čtyř dětí, soukromě hospodařícím rolníkům, bylo "vrchností" dovoleno, jednou týdně v neděli na přilepšenou zabít vynesenou starou slepici. Vše ostatní, co jsme vypěstovali, padlo na oltář vlasti za mrzký peníz v podobě kontingentu, kdy za nesplnění hrozil kriminál. Ano, také se mám dnes dobře, jak jsem se nikdy neměla, přesto s odstupem času na staré časy, ať byly jaké byly, ráda vzpomínám, neboť mi daly do života víc, než si kdo umí představit.