S hudbou a písničkami jsem doslova vyrůstala. Oba moji rodiče měli hudební nadání. Vždyť se taky díky hudbě seznámili. Maminku přivedla kamarádka do sboru v kostele. A mladý varhaník měl tak krásný profil...
Táta hrál kromě varhan i na klavír a nějaký čas se i živil jako učitel hry na tento nástroj. Máma hrála na klavír také, ale lehčí žánry. Hodně si zpívala a její repertoár byl opravdu široký. Od národních písní, přes písničky skautské, staropražské, až k operetním a operním áriím. Oba milovali klasickou hudbu, chodili na koncerty a doma měli úctyhodnou sbírku not a gramofonových desek. K nedělním zimním odpoledním u nás patřilo zachumlat se s hrnkem čaje pod deku a poslouchat vážnou hudbu. O Vánocích hráli rodiče na piáno střídavě nebo i dvouručně koledy, a to byla pro mě ta pravá vánoční atmosféra. A když se táta občas dostal k varhanám a kostel se rozezvučel plénem, bylo to nezapomenutelné.
A těmto dvěma jsem se narodila já, která v životě netrefila ani „Skákal pes přes oves“. Ani na žádný hudební nástroj jsem se nedokázala naučit. Jako dospělá jsem je utěšovala, že nemusí být smutní, protože mě naučili naslouchat hudbě. Přece díky nim si tak ráda pouštím své oblíbené barokní mistry i další autory tzv. vážné hudby. Přece díky nim si ráda poslechnu lidovky, klasický jazz i folk a country.
Dodnes si pamatuji slova mnoha písniček, které jsme si s mámou zpívaly na výletech, při hraní, při mytí nádobí, při praní a mnoha dalších příležitostech. A dojímají mě ty, které mi zpívávala před spaním. Když jsem sama doma, tak si je potichu falešně zpívám.
Tato veselá mi připomíná chvíle, kdy mě bolely nohy, ale na vlak bylo ještě daleko:
Stály báby u silnice (česká skautská pochodová)
A tuto mi často zpívala před spaním:
Tam za tou duhou - z muzikálu Divotvorný hrnec
