Všechny fotografie: Soňa Prachfeldová

Jak jde život a my s ním

5. 4. 2022

glosa Můj příběh

Autor: Soňa Prachfeldová

Hodnocení:

(5.1 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Ženatová 6.4.2022 04:47

Milá Soničko, díky moc za optimistický článek i nádherné jarní fotografie*

Blanka Lazarová 6.4.2022 03:48

Soni, dík za pěkná povzbudivá slova. Je jich potřeba jako sůl. Jenda to pěkně shrnul. Příroda by nám měla být vzorem.

Libuše Křapová 5.4.2022 21:23

Soňo, díky za krásný poklidný článek v neklidné době. :-)

Jan Zelenka 5.4.2022 21:14

Soňo, je příjemné vědět, že život, bez ohledu na všeliké lidské trápení, běží dál, že příroda roste a kvete, že slunce pořád svítí a bude tak i nadále, i když my tady už nebudeme.

Helena Přibilová 5.4.2022 21:08

Děkuji za krásné fotografie jarní květeny i krásná slova k zamyšlení.

Vladislava Dejmková 5.4.2022 20:58

Květiny umí potěšit.

Anna Potůčková 5.4.2022 20:51

Moc hezké zamyšlení v tomto článku doplněném krásnými fotkami s kytičkami. Doufejme, že současné napětí ve světě brzy skončí a budeme se moc radovat ze zcela běžných maličkostí, kteří nyní mnozí vůbec nemají.

Alena Švancarová 5.4.2022 19:44

Sono máš hezkou duši.

Marie Měchurová 5.4.2022 19:25

Kytky a zvířata - to je ten nejlepší lék na nemocnou duši. Mám to štěstí, že můžu mít kočičky a plnou zahrádku různých kytiček. Hezké zamyšlení i fotky.

Jitka Hašková 5.4.2022 17:58

Máš pravdu. Díky za fotky krásných květin.

Zpět na homepage Zpět na článek

Platónova republika na i60, aneb proč jsem mezi vámi

Proč tu vlastně jsem? Proč čtu články na i60? Proč utíkám do světa i60 pokaždé, když realita není úplně taková, jakou má být? Nebo jakou si přeji mít?

Jan Tkadleček

Cestička v zeleni

Kráčím cestičkou utopenou v zeleni. Klikatí se v úbočí nad meandry říčky v lužním lese. Jasně modrýma očima si v šeru svítím na cestu. Miluji ten skvost přírody. Jsem tu sám. Nesvírá mě svědomí, ale les. Jsem tu zas a zas.

Jindřich Berka

Pozdravit staršího neni ostuda a pustit v metru sednout už vůbec ne

Ale někdy je to pro partu dospívajících spíš hrdinství. Elementární základy slušného chování máme snad každý přirozeně zakódované, někomu se ale schovaly někde úplně vzadu. To je pak těžké zamachrovat za slušňáka.

Jaromír Šiša

Glosa o jednom šedivém dni

Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci nelétali a nezpívali. Někam zalezli. A lidé byli také někde zalezlí. Zřejmě doma. Ani děti si nehrály na hřišti. Sídliště ovládlo ticho. A ten den byl celý úplně šedivý.

Jan Zelenka

Neděle

Neděle bývala pro mne vždy zvláštním dnem. Když si člověk za mlada v potu tváře vydělával na chléb svůj vezdejší, těšil se obvykle na ten poslední den, kdy nemusel být odkázaný na budík, ale mohl se v posteli klidně obrátit na druhou stranu a vychutnávat si to blažené nicnedělání.

Jan Zelenka