Nezvládám péči o staré rodiče. Tuto větu se lidé často bojí vyslovit

Měla jsem sama na starosti starou matku, když už mi bylo 60. Dozvěděla jsem se tenkrát (rok 2004) na sociálním odboru, že pečující má nárok dát seniora do speciálního zařízení na 3 měsíce v roce. Hodně mi to pomohlo, když mamka měla zlomenou klíční kost a nemohla sama nic dělat. Na Praze 6 mi pomohli a mohla jsem ji dát k Boromejkám v Řepích. Bylo výborné, že tam měla rehabilitaci a vynikající lékařskou péči. Byla diabetik a z Vojenské nemocnice byla propuštěna se špatnými hodnotami - nechali ji tenkrát 24 hodin bez inzulinu, přestože měla legitimaci diabetika. Jezdila jsem za ní do Řep několikrát za týden, byla tam moc spokojená, bylo tam i kadeřnictví. Já jsem zatím mimo své zaměstnání byla schopná vygruntovat její byt, tak se vrátila do čistého. Stačilo jako předtím, že jsem jí nakupovala a chodila koupat.

Tohle už máme za sebou. Dnešní doba tomu nepřeje, ať se na to člověk podívá odkud chce.

Prosím o radu, jak se starat o rodiče, když bydlíte 300 km daleko?

Na péči o maminku, která onemocněla Parkinsonem, jsem byla sama. Maminka bydlela v sousedním domě. Chodila jsem do práce. Zpočátku stačila placená pomoc poskytovaná Životem 90, i když jsme s ní nebyly plně spokojeny. Např. mi o víkendu zavolali: „Maminka vám upadla, jděte si ji zvednout.“ Když jsem odpověděla, že nejsem v Praze, řekli: „Tak to tam budeme muset někoho poslat.“ A stejně bych ji neuzvedla. Později maminka uznala, že doma už být nemůže. Získala místo v Domově pro seniory Háje, kde byla velmi spokojená. Tam loni zemřela.

Ještě horší situaci v rodině jsem zažila, když se snacha starala o matku manžela. Měli ji v domě, babička byla ležící, s péčí na 24 hodin denně. Jednou za měsíc přijela matku navštívit dcera, vynadala jim, jak se špatně starají, co všechno babičce chybí a ještě ten den odjela. Manželka stres a námahu nevydržela, nakonecse zhroutila a babička stejně musela být umístěna v DD.