Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
vulgarismy.
Marie Ženatová
12.7.2022 07:35
Díky vám všem za dobrá slova*
Pro pana Antonína N. - ano byla jsem skutečně taková "Škopková." Jenže jak jsem trochu víc vnikla do tajů počítače, tak už jsem se zase já stala učitelkou některým ze své rozsáhlé rodiny, sousedům i známým, kteří potřebovali trochu víc poradit. A když už nám tento počítač začínal dosluhovat a byl potřeba lepší, tak se ještě našla v blízké vesnici rodina s pěti mladšími dětmi, která si ho zdarma odvezla. A ještě se na něm tyto děti učily psát a také vnikat víc do jeho tajů. Dnes už mám počítač jiný a také mi s ním nejvíc pomáhá jeden z vnuků, který studuje na Gymnaziu. Když si s něčím nevím rady, tak mi udělal takovou "ikonku" kde se s nějakým "nečekaným problémem spojíme na dálku" - a celkem rychle mi závadu vyřeší*
Jana Šenbergerová
11.7.2022 19:05
Já si život bez něho pořád ještě dovedu představit, ale nechci. Nejenže mi přibližuje vzdálené blízké, ale také mi rozšiřuje obzory, které se s věkem nenápadně ale jistě zužují. Díky za hezký článek. Je vidět, že zdaleka ne všichni Přátelé musí nutně mít ruce a nohy. Stačí, že mají "rozum", se kterým se dá komunikovat. A jejich prostřednictvím zase s těmi, co ty ruce a nohy většinou mají.
Zdenka Soukupová
11.7.2022 13:24
V naší věkové kategorii jsme na tom s počítači asi asi všichni hodně podobně. První počítač jsem poznala v práci, když mi bylo asi čtyřicet. To byla tenkrát taková velká těžká bedna. Zdědila jsem ho po šéfovi výroby, kterému firma pořídila lepší, novější. Dva dny mi trvalo, než jsem vyčistila bednu a hlavně klávesnici. Byla tak zadělaná, že se mi k ní lepily prsty. A měla jsem z bedny respekt. Bála jsem se na cokoliv sáhnout, protože jsem samozřejmě nevěděla, jak s bednou zacházet. Ale jeden obětavý a trpělivý kolega mě naučil všechny základy a zbytek jsem podle potřeby už zvládala sama. Prostě byla jsem taková Škopková, jak píše Antonín. Dnes si bez téhle mašiny taky nedovedu život představit.
Antonín Nebuželský
11.7.2022 12:49
Všemu rozumím, většina nás je na tom podobně.
Jen mi naskočilo to, jak si byla rodina Škopkova pro počítač v Německu. A jak sepisování ty králíky. :-) Omlouvám se...
Marie Měchurová
11.7.2022 12:47
Bez PC si už život nedokážu představit - jsem závislák. Když se to proloží pohybem, tak nám to docela obohatilo život. Mám ale vlastního servismana (vnuka), kterého mám k ruce, když něco blbě pomačkám. Hezký článek.
Naděžda Špásová
11.7.2022 11:23
Marie, napsala jsi to moc hezky, byla jsem na tom podobně, s PC jsem se poprvé seznámila v zaměstnání po revoluci a pak v dalších zaměstnáních to šlo líp a líp. Nejsem žádná rekordmanka, ale co potřebuju, to už na PC zvládám, viz mé fotky a články tady na íčku. Abych pravdu řekla, už si to bez počítače, internetu a chytrého mobilu neumím představit. Tak ať se ti vše daří.