Po stopách řeky Labe

Kolem Labe jsem chodila v roce 1959 a potom další čtyři roky a jako náctiletou mě řeka nezajímala a už vůbec jsem nepřemýšlela kde pramení. Později mě pracovní povinnosti opět vrátily do Ústí nad Labem a řeka mě zaujala. Vzbouřila se o povodních a nebylo možné projít na Střekovský most. O několik let později ztratila svoji sílu a bylo možné jít v řečišti téměř suchou nohou poskakováním po kamenech. Moc si přeji, aby prameny Labe nikdy nevyschly. :-)

Honzo, moc hezké, díky za výlet. Jsem ráda, že sis vybral i moji fotku. :-)

Hezká průvodcovský článek a krásné fotky. Dík Honzovi a všem ostatním fotografům. ☼

Hezký článek o řece Labi, které taky moc ráda fotím. Děkuji za své foto Labe spolu s ostatními, potěšilo mě to.

Po stejných místech jsme chodili s vnukem letos v červenci. Krásná připomínka.

Je hezké pozorovat naši největší řeku od jejího zrodu, jak postupně sbírá vody z potoků a řek a mohutní a sílí. I to, jak po obou jejích březích chodí íčkaři, rádi tu naši společnou řeku fotí a fotky ukazují ostatním. A ty se teď pěkně sešly u článku o Labi od pramene až po hranici s Německem.

Před pár lety jsme s přítelem u pramenů Labe odpočívali. Je to krásný kraj. A jsem rád, že již deset let žiji poblíž Labe. Řeky jsou životadárné. Celé mládí jsem vyrůstal zase u Vltavy. Mám rád řeky. A pohled na vodu. Hezký článek, pane Raško!

Osvěžující i článek s fotkami. Kde je voda, je i živo i život.

Krásné povídání i fotky. Díky za připomínku míst kdysi navštívených.

Krásné připomenutí povodí Labe slovy i obrazem. Je tam moc hezky, i já mám ve vzpomínce uložený pramen Labe. Díky Honzo.