Sylvie (67 let): Jsem vánoční vdova. Nikdo nechápe, jaké je to trápení

Z psychologického hlediska by měl normální člověk překonat ten "velký smutek" cca do roka. Samozřejmě že se vám po manželovi bude nejspíš stýskak pořád, ale pak by měl jít život normálně dál. Ale stranit se kvůli tomu rodiny a opravdu "kazit" Vánoce vnoučarům vám ve vašem smutku nepomůže. spíš naopak. I když je to něco jiného, umřela mi týden před Vánocimilovaná maminka, pohřeb jsme stihli ještě do Vánoc. A já zabalila dárky, které pro nás měla připravené - i se jmneovkou "od babičky" a celá širší rodina jsme si před večeří o mamince hezky popovídali, zavzpomínali a řekli si, že si ten Štědrý den uděláme takový, jako vždycky - protože máma by to tak už kvůli vnoučatům chtěla.

Můj druhý manžel zesnul den po Štědrém večeru. Bohužel trpěl velmi vážnou nemocí. Ale jak píše Hana Š. prožít si to člověk musí sám. Mám okolo sebe rodinu a přátelé a tak nejsem sama.

Všechno je jinak! Bohužel, rozum to neumí vysvětlit.

Myslím, že tento příběh je inspirací pro ostatní, že na Vánoce není nutné se veselit pokud to člověk necítí.

Bohužel tento příběh nepomůže nikomu. Každý si to musí prožít tak, jak sám dokáže.