V mrazivém podvečeru tančí sněhové vločky.
Krátí se čas do narození Spasitele.
Starý muž stojí na balkonu činžovního domu a sleduje ztichlý park před kostelem.
Ze tmy se vynořil pár, který pomalu kráčí zavátými cestami.
Na všechno jsme dva, říkala Eva.
S ní odešla radost. Zůstal stesk. Němý, bez slz a výčitek.
≈ ≈ ≈ ≈
Hlučí už na schodech. Smějí se a vnášejí bezstarostnost.
Potetované vnučky sdělují dojmy ze školy, zeť s dcerou vkládají pod stromek dárky.
Nedočkavě zhltnou štědrovečerního kapra a jako malé děti žadoní, kdy už přijde Ježíšek.
Vše je jako kdysi. V bytě prostoupeném knihami a obrazy panuje klidná atmosféra.
Na otáčecí židličku u bílého pianina však nikdo neusedl.
Starý muž pozhasínal světla a rozezněla se Gounodova Ave Maria.
Semkli se u vysokého smrčku s planoucími svícemi.
Dychtivé rozbalování dárků nebralo konce.
Starý pán je dojatý.
Těžko uvěřit, že prvorozená Ema prožívá magickou noc popadesáté.
Na svátečně ozdobený stůl nanosili dobroty.
Nemohl chybět vtípek o mámě, která má maso a Emě, která má mísu. Nebo naopak?
V lehkém žertu zaskřípal mollový tón. Máma chybí.
Každou chvíli někomu pípne esemeska.
Starý muž galantně nalije víno.
„Technika je fajn, ale stejně jsem letos poslal i Ladovy pohledy. “
Vnučka zavadila očima o obraz, opřený o stěnu pokoje.
„To maloval Adam? “
Dcera Ema pohladila tátovu ruku.
„Kolik posluchačů se ti přihlásilo na seminář?“
Odvádí pozornost od myšlenky, která občas zabolí jak nezhojená jizva.
Otec se nadšeně rozpovídá.
O studentech, s nimiž vede filozofické debaty, o fakultě, kde ho respektují. O světě umění, imaginace a věčné touhy.
≈ ≈ ≈ ≈
Ještě dlouho se v předsíni objímali.
Sám pak prošel bytem, rozzářeným vánočními světýlky.
Posadil se do křesla a dolil číši.
Třetí třetina, tak tomu s Evou říkávali.
Povídat si, dotýkat se slovy, dotýkat se očima, proplést horké dlaně.
Její odcházení bylo rychlé a kruté.
Znovu esemeska.
„Tati, promiň, nepřijdu. Podepsal jsem léčení. Přeji klidné Vánoce. Adam.“
Starý pán otevřel dveře na balkon.
Z kostela zní slavnostní chór.
Pastýři i králové spěchají k Betlému.
Z nebe padají démanty.
Zlehýnka usedají do vlasů i na víčka, která zadržují slzy.
Tichá noc, svatá noc...
