Díky, tati

Hanko, často jsem si na vás vzpomněla, když jste se tak dlouho neozvala, zda jste v pořádku po tom těžkém úrazu. Fajn, že už je nejhorší za vámi. Klobouk dolů, jak otevřeně píšete o vašich vztazích, ne každý by se takto otevřel. A třeba je to dobře a pomáhá to vykročit dál, uvědomit si, co a jak. Také bych někdy chtěla být více se svými syny, ale respektuji jejich život, jejich soukromí a jejich ženy. A nakonec mám ráda svůj klid a ráda se stýkám se svými vrstevníky, se kterými máme podobný svět. My i naše děti, žijeme svým životem a pokud chceme aby vztahy byly dobré, tak je dobré si být i trochu vzácnější. Přeji vám mnoho zdraví a klid a štěstí pak hledejme hlavně v sobě. Nic není zadarmo.

Je to tak, Lenko... někde něco chybí, jinde přebývá. A jen potvrzujete, že si s sebou každý z nás nese stopy výchovy a zvyklostí z dětství. Někdo dodržuje odstup a nechodí na hřbitov, jiný to zase s frekvencí kontaktů přehání... Vybalancovat rodinné vztahy bude vždycky dobrodružná pouť, která nikdy nezaručí ideální stav pro všechny. Ale žít se dá spokojeně i s dílčími úspěchy...

Přečetla jsem si váš příběh se zájmem,jsem asi stejný ročník,jako vy.Ovšem já bych nikdy nechtěla cpát se do rodin mých dětí,jsem ráda,že jsou samostatní a nás rodiče nepotřebují. S příslušníky jejich rodin se v podstatě nestýkám,pro mě jsou skoro cizí osoby. Na vnouče,až povyroste, se budu vždy těšit,ale nikdy se nebudu vnucovat,podbízet a násilně se lichotit do jeho soukromí. My jako rodina nebyli nikdy zvyklí na neustálé návštěvy příbuzenstva,u nás se nechodilo na hroby - ani jsme žádné neměli. Takže i já jsem zvyklá na odstup,nechat žít, ale rádi se určitě máme. Knížka se napíše raz-dva,ale co je psáno,je tím pádem dáno, těžko pak se asi vysvětluje, co tím autor vlastně myslel a proč to vůbec psal.

Jsme lidé různí, jedněm vadí, že babička se nezajímá, láskou ani časem nehýří, jiným vadí, že babička by s dětmi ráda život sdílela. Je prima, když se řízením osudu sejdou ti, co mají o životě stejné představy a spokojenost je na obou stranách. Pokud to nevyjde a lidé, co by si rozuměli, se nesešli, nezbývá, než se s tím vyrovnat. A někdy se i stane, že lidé časem změní názor. V každém případě děkuji za sdílení, rozumím Vám velice, přeji hodně zdravíčka a knížku si přečtu :-)

Hanko, přečetla jsem jedním dechem. Někdy i nezávislost na čemkoliv nebo komkoliv může napáchat dost škody ve vztazích, natož jakákoliv závislost. Přeji vám, ať jste brzy zcela fit a spokojená.