O tom, že všichni máme nějakou potřebu jsem psala nedávno. V neděli bylo krásné počasí, sice trochu foukalo, ale uragán to nebyl. My jsme se po obědě rozhodli, že pojedeme někam do přírody. A teď vám prozradím, co nemusíme mít všichni.
Je to věrnost, ne nebudu se zaobírat věrností mezilidskou, to je každého soukromá věc. Já mám na mysli věrnost k přírodě, ke zvířatům i k věcem neživým. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že spousta z nás tohle má. Jsme věrni svému rodišti, místům, která jsme si oblíbili a stále se tam vracíme. Mohou to být třeba hory, moře, les a další a další. Byl by to asi dlouhý seznam. Nebudu vás napínat a prozradím vám, čemu jsme věrni my. Může to být pro někoho hloupost, ale naše věrnost patří Miladě, ne není to žena, je to jezero.
Psala jsem o něm už mnohokrát, navštěvujeme ho několikrát do roka. Vynecháváme jen letní sezonu koupání, kdy jsou tam kvanta lidí. Rádi jezdíme k rybníkům kolem našeho města, vodní hladina umí být fotogenická. A tak naše sobotní rozhodnutí kam na výlet padlo na Jezero Milada. Trochu jsem měla obavu, protože jsme naše auto půjčili synovi a on nám nechal svoje. Není to zrovna něco exkluzivního, má to své mouchy, ale hlavní je, že to jede. Můj muž není žádný automobilový závodník, trochu jsem se bála, ale nakonec jsme celkem v pohodě k jezeru dojeli.
Jak jinak, stejný nápad mělo více lidí, potkávali jsme bruslaře, kolaře, rodiny s dětmi a s pejsky. Obloha byla jako šmolka, vítr si pohrával s vodní hladinou, kolem se probouzela příroda, jen ptáci tam nebyli, zřejmě byli schovaní. Máme více míst, kterým jsme věrni. V červenci je to Blatná, pak je to příroda kolem našeho města, třeba Tiské skály, Ostrov a další. No a na podzim jsou to lesy a hlavně Staré Splavy, houbaření jsme také věrni.
Mezi námi je spousta těch, kteří dávají přednost cestování, poznávání nových lokalit, nechtějí trávit čas stále na stejných místech, tak to my ne. Když si něco oblíbíme, tak jsme věrni tak dlouho dokud to jde. Mám za to, že takle věrni nejsme sami, určitě je nás víc.
