Venku bylo krásně, sice trochu větrno, ale to nic nebylo. Pro jistotu jsme si vzali něco s dlouhým rukávem, kdyby byl na kopci místo větru severák. To jsme ale netušili, co nás čeká. Máme místo, kde vždycky parkujeme, ovšem dneska tam byla cedule, že se tam smí jen s povolenkou. Další překvapení bylo, když na dalším vjezdu na louku byly balíky sena. Naštěstí třetí vjezd byl volný.
Je to pár let, co byla část Střížáku zakoupena soukromníkem, přesto tam bylo možné jezdit. Dneska nás čekala vysoká tráva, vše vypadalo zanedbaně, ale cesta mezi loukami tam zůstala. Na tento kopec jezdíme spoustu let a není mi jedno, jak to tam nyní vypadá. Štěstí je, že přírodě nevadí, jestli je třeba posekáno, sama si poradí. Přes louku jsme došli ještě do lesa, tam je aspoň vidět, že pokácené stromy jsou nahrazeny novými. Podařilo se mi na cestě vyfotit poskakujícího ptáčka, ale nechtějte znát druh. Rozloučili jsme se s lesem a stejnou cestou jsme se vrátili k autu. Zelenou barvu doplňovalo nebe svými krásnými mraky a modrou oblohou. Věřím, že to nebylo naposledy.
Bylo mi docela líto, že se to tam tak změnilo, byla to taková naše jistota. Když jsme se chtěli jet na chvíli někam projít, vyhrál to vždycky tento kopec. Zvu vás na malou fotoprocházku a doufám, že se na Střížak ještě někdy podíváme. Na jedné fotce se mi podařilo vyfotit skřivana než zapadl do trávy. Najdete ho? Přeji všem hezké léto.
