Hned jsem zvedla po této nabídce telefon a volala jsem kamarádce, která se mnou na tato různá setkání ráda jezdí, zda by chtěla jet také do Pardubic. A jasně, že chtěla. Obstarala jsem jízdenky a místenky na rychlík a v pátek 13. října jsme se společně v brzkých ranních hodinách vydaly do cíle setkání. Do Pardubic jsme dojely přesně dle jízdního řádu a při cestě na autobus, který nás měl dopravit do centra Pardubic, kde jsme se měli všichni sejít, jsme potkaly Danu K., která se k nám přidala a společně s ní jsme se v centru Pardubic vydaly hledat nějakou cukrárnu. Měly jsme totiž chut na kávu a také nějaký chutný zákusek ke kávě. Takovou cukrárnu jsme našly, jmenovala se LIBUŠE a zákusky tam měli vynikající a pochutnaly jsme si. A protože jsme věděly, že se tu někde máme setkat ještě s Libuškou H., tak jsme jí hned volaly, zda je někde nablízku a byla. Takže i ona se k nám v cukrárně přidala a také si tu nějakou tu dobrůtku ke kávě objednala. Tak jsme zde všichni chvíli poseděly a okolo 10 hodin jsme se zvedly a šly vyhlížet zbývající část skupiny našeho společného setkání. Domluvené jsme byly, že se setkáme u ZELENÉ BRÁNY. Než jsme se zde setkaly, tak jsme se prošly po náměstí, na kterém stojí nádherná budova zdejší radnice. Protože mezi námi nebyl jediný muž, tak to byla taková damská jízda.
Bylo okolo 10:30 hod, když jsme se všichni setkaly u Zelené brány a od této chvíle se nás všech ujala Vlaďka D. od které jsme se postupně dovídaly nové a nové informace, co se Pardubic týká. Spolu s ní jsme navštívily zdejší zajímavá místa a opravdu pro nás připravila zajímavý program našeho setkání, což dokazují i mé vložené fotografie. Mezi prohlídkami zajímavostí Pardubic jsme poobědvaly v restauraci a snad všem vybraný oběd chutnal. Třešinkou na dortu byla nabídka číšníka v podobě štamprličky Becherovky jako jeho pozornost pro nás pro každou - čili tzv. grátis přípitek. Po obědě a jeho zaplacení následoval odchod na zámecké valy, a po procházce pak odchod ke kostelu, kde vlastně program skončil a pokračoval už dle toho, na čem jsme se domluvily. Tím byla návštěva cukrárny a po ní pak už každý se vracel domů na své spoje. Asi všichni už víte, že Alena T. v cukrárně měla nemilou příhodu se svým fotoaparátem. Naštěstí dopadlo všechno dobře, fotoaparát je ve správných rukách a určitě z něj ještě vypadne spousta krásných fotografií.
Domů s kamarádkou jsme dojely opět včas, rychlík jel dle jízdního řádu a v 20 hodin večer jsem už byla doma, udělala si pohodlí a ve své mysli mám určitě nejen já další krásné vzpomínky na toto báječné setkání deseti seniorek z Íčka. Díky všem zůčastněným za krásné společné chvíle, byly zkrátka báječné!
