Martin (64 let): Randím, flirtuju a nestydím se za to, právě naopak

:-) :-) :-) "... Zanechte zbytečného díla,/ je po nich pátrat marnou hrou,/ jen vůně refrénu vám zbyla/ Ach, kdeže loňské sněhy jsou" :-) :-) :-) Někde ve Villonovi

Paní Novotná, nejsem vztahovačná a Váš pokus mě urazit se Vám moc nepovedl, protože to že už nežiju v Praze je jenom a jenom moje rozhodnutí. Pánů podobných panu Martinovi je "plná Praha" a jak už jsem jednou napsala, pokud mu to takhle vyhovuje, je to jeho věc. Jenom mě udivuje způsob, jakým to hlásá do světa. Aby to všichni věděli, ale podepsat se pod to nedokáže...

Dana Straková a jí podobné. Pan Martin se přece chce jenom bavit!!! Nehledá žádnou vážnou známost. A pokud si to ty slepice vysvětlily jinak, je to jejich problém. A o žádném kotoutovi tady nemůže být řeč. JE vidět, že jste z dědiny. A kromě toho si našel kamarádku se kterou chodí na turistiku. Ale to neznamená, že by se nemohl bavit s nikým jiným.

Každý žje jak umí, takže pokud to pánovi takhle vyhovuje a působí mu to radost, tak proč ne. A Ilonko on si nestěžuje, on se docela bez ostychu natřásá, jako ten náš kohout, když stačí obstarat všechny pipiny, co za ním jdou. Kohouty máme dva a slepice si frajeři docela spravedlivě rozdělili... Když jim to tak vyhovuje, není důvod se jim do toho míchat.

Bude mi osmdesát a také chci žít. Ale nikoli jako ten neznámý autor.

Jen ať si pán užívá randění,dokud může. Je to jeho věc,asi nikomu neuškodí,jestli rovnou řekne cizí paní, že ho nezaujala. Proč by se měl otravovat s někým,kdo mu nevyhovuje? Já osobně se nepotřebuji seznamovat,kdyby však náhodou ano,tak se sejdu s adepty a nebudou-li se mi líbit,tak jim to jasně řeknu. Prožít stáří s někým,kdo nudí a nebaví,je zkrátka škoda. Láska se může dostavit, ale jistě to už nebude takové,jako zamlada.

Asi vím, jak to pan Berka myslel, a pan Dvořák to tak úplně nepochopil .. Jinak jestli takový pan Martin existuje, tak má zvláštní zálibu :-)

S druhým manželem jsem se seznámila na seznamce, on vdovec a já vdova. Na první schůzce jsme si padli do oka. On bydlel v Praze a já v Plzni. Po 4leté známosti jsme uzavřeli sňatek i když mi bylo 72 a jemu 73 let. Na rodinné svatbě jsme byli obě rodiny, jeho dcera svědčila mně a můj syn manželovi. Bohužel dlouho nám to nevydrželo. Manžel po necelém půl roce odešel odkud není návratu. Byla jsem s ní do jeho posledních chvil. V době manželství jsme žili střídavě u mně a střídavě u něj.

Když někdo hledá rozptýlení, ať hledá, je to jeho věc. Možná jednou to přijde nečekaně, nebo také ne, ,každý si píšeme sami svůj životní příběh. A když zbývá, ještě nějaký ten nepopsaný list, tak se tam snad ještě něco vejde.

Pán je zklamaný ženami. Proto takové jsem při seznamování hned eliminovali. V 55 jsem ovdověla, můj partner v 54. Na seznamkách jsem hledala jen šťastného vdovce. Jsme spolu přes 10 let, partner prodal dům já byt a máme nový společný. Žijeme spolu denně jako manželé, platíme vše společně a vedle toho máme ještě nějaké své úspory pro případ… ani jeden jsme nechtěli zůstat sami, měli jsme hezká manželství, máme je i teď. Na nebožtíky vzpomínám s láskou a na hroby chodíme společně :). Víme, že naši manželé a manželky chtějí abychom byli šťastní.