Olomouc. FOTO: Zdenka Žichovská

Křižovatky alebo rozprávanie o Leoši Janáčkovi

29. 11. 2024

Můj příběh Podzimní soutěž 2024 rodina

Autor: Vlastimila Kosorínová

Hodnocení:

(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Macková 9.12.2024 15:02

Vlasti, já jsem ten článek našla až dnes. Je to super, ta upřímnost a jazyková směs. Tomu se říká umění.

Zuzana Pivcová 29.11.2024 17:05

Jsem ráda, že si tu mohu přečíst různé slovní varianty. Celé vyprávění je pěkné.

Jana Šenbergerová 29.11.2024 11:58

Moc pěkné čtení ...

Dana Straková 29.11.2024 09:52

Děkuji, váš způsob psaní potěší a připomene mi dobu, kdy slovenština pro nás nebyla cizí jazyk :-)

Daniela Řeřichová 29.11.2024 09:15

Děcka mají pravdu. Také píšete srdcem. Mám moc ráda Vaše živá vyprávění ze života. Ten také většinou není slohová práce s bezchybnou gramatikou. Těším se na další články. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Rodina to považovala za můj hřích

Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří, blázniví, ztřeštění a plni ideálů. Rok a půl společných výletů, návštěv výstav, kin, chtěli jsme se prostě bavit.

Michaela Přibová

Průlet největší životní křižovatkou

Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná proto, že na tom, co se stalo, už nic nezměním. Žiji plně v přítomnosti a zamýšlím se spíš nad blízkou budoucností. A tajně doufám, že ještě něco hezkého zažiji.

Vladislava Dejmková

O Šípkové Růžence

Po maturitě jsem nastoupila na svoje první místo. Ústav pro mentálně postižené ženy na konci světa.…

Vlastimila Kosorínová

Historie záhrobní aneb Hrůzyplný příběh jednoho hrobu

Byl jednou jeden hrob. Byl na moc pěkném místě až nahoře na kopci na starém předměstském hřbitově. V hrobě byla prababička Filomena, babička Marie a dědeček Josef. Tedy jejich urny. No a časem tam k nim přibyla i maminka, teta a nakonec tatínek. A na světě zbyly jen dvě děti. Sestra a já.

Zuzana Zajícová