Fejeton na ptáky, kteří kamsi zmizeli. A také na mouchy, které se mi ostražitě vyhýbají

U nás ptáci jsou, vrabčáci i sýkorky, žluvy i žluny a spousta dalších druhů, včetně sojek, strak, vran a havranů. Ovšem ptáci nejsou jenom ptáčci zpěváčci, ale i ptáci draví. Chápu, že právě ti jsou chránění, ale taky jsou věčně hladoví a jsou natolik chytří, že k nám létají jako do supermarketu... Takže souhlasím s Jankem Ledeckým,že na ptáky jsme krátký...

Do pozdního léta se tu objevovali vrabci, měly jsme radost, že se po letech vrátili, ale najednou zmizeli. Kosů je málo, o to víc jsem se tu radovala z bílého kosa, který se tu v sídlišti zdržoval několik týdnů. A také se ztratil, myslela jsem, že se mu něco stalo. Pak ho sestra jednou spatřila na obvyklém místě, ale jednorázově a zatím naposled. Hmyzu tu bylo letos poměrně málo, trochu mouchy a pak vosy, které tu měly nedaleko hnízdo. Ale hodně tu létaly vlaštovky a jiřičky, takže ve vzduchu přece jen něco zbylo. Děkuji za hezkou úvahu.

Při čtení pasáže o ptácích mi přišla na mysl písnička J. Ledeckého s názvem Na ptáky jsme krátký. Je pravda, že hmyzu ubývá a patřím do množiny lidí, kteří je nezabíjí. A opět jedna retro vzpomínka. Měla jsem zvláštního souseda ve vedlejším vchodu paneláku. Když jsem napsala zvláštního, myslím tím aktivního donašeče STB a pamatuji si charakteristiku vyslovenou jedním ze sousedů: "Ten je tak toxický, že v našem vchodu ani mouky nelítají."

Mám před oknem obrněné krmítko. Obrněné proto,aby ho nemohly "navštěvovat" naše kočky. V zimě ráda stojím a pozoruji šrumot. Bydlím na venkově a blízko lesa. A do krmítka mi letos létají jen sýkorky. Koňadry, modřinky... a jeden jediný brhlík :-(

Mám vaše fejetony ráda. Tento je pro mě jedním z nejhezčích. Díky za něj! V podzimním čase nejvíce postrádám ptačí zpěv.

Hmyz ubývá závratnou rychlostí, uvádí se, že zmizelo už 70%. Hmyzožraví ptáci nemají tedy dost potravy ani ve vegetačním období. Sýkorky například z tohoto důvodu mívají už jen jeden vrh mláďat, protože je neuživí. Ale aby to nebylo jen depresivní, každý může něco udělat. Před několika lety jsem začala pravidelně přikrmovat a ukázalo se, že i ve vnitřní Praze je poměrně dost ptačích druhů. Druhý lednový týden pořádá Ornitologická společnost tzv. Ptačí hodinku, kdy hodinu sledujete svoje krmítko a zapisujete, kdo vám tam chodí. Já mám několik druhů sýkorek, zvonky, pěnkavy, stehlíky...kosové zmizeli, měli před pár lety nějaké vážné onemocnění, které dost zdecimovalo stavy. A letos začaly chodit i veverky, musela jsem jim vyrobit zvláštní krmítko jen na ořechy. Je to milé a člověk má dobrý pocit, že tu není nadarmo.

Jendo, ta část o ptácích je moc hezká. A když si vzpomenu, jak dokážeš se zaujetím pozorovat mouchu v pokoji a přemýšlet, jestli má co k jídlu, ta druhá mě nepřekvapuje. :-)